Benedikt Václav
Narozen 10. 7. 1952 v Plzni.
Václav Benedikt je malíř, ale zabývá se také grafikou. Podařilo se mu v ní objevit prostředky a postupy, které přesně souzní s vlastní malířskou cestou. Grafika vstoupila do jeho tvorby v polovině osmdesátých let. Nejdříve se věnoval suché jehle, jejíž křehkost a citlivost rozpíjené měkké linky vyhovovala autorově lyrické básnivosti. Mnohdy jen několik tahů v sobě soustředilo pocity a dojmy, vnímání a chápání skutečnosti. Odráží se v nich okouzlení přírodou, světem zvířat i rostlin, proměnami života na zemi i neproniknutelnost dálkami vesmíru.
Litografii pro sebe objevil teprve nedávno. Otevřela mu možnost rozvíjet v grafice malířské cítěni a zpětně zase ovlivnila obrazy ve zpřesnění tvarů. Barevné vztahy působí velmi vyváženě, tvoří jasné akordy, jednotlivé tóny se doplňují a následují v plynulém rytmu. Harmonii barev dotváří bohatá struktura, v níž se sčítají a odčítají, podporují a ruší proudy energií. Kompozice působí odlehčeně, křehce a prosvětleně, počítá s volnými, kresbou a barvou nepokrytými místy, která podtrhují výsledný účinek. V obrazech se převádějí zážitky ze skutečnosti do znaků, jejichž zkratka znásobuje naléhavost sdělení. Čára, gesto, struktura nebo jednoduchý tvar, dotek štětce a záznam pocitu nedovolí zpřetrhat úzkou souvislost s okolním prostředím, s přírodou i historií lidské společnosti.
Nelze pominout ani zřetelnou návaznost na tradici především českého krajinářství s jeho intimitou, komorností, zasněností a lyrikou i schopností proniknout pod povrch věcí. Působením různých vlivů ve spojení s vyhraněným umělcovým cítěním krystalizuje projev, v němž se dojmy přetavují v malířské a grafické nápovědi, v nichž je náznak ztělesněním zážitků. Fragmenty se ve vztahu k celku stávají vzpomínkou na některé okamžiky
a střídání barevné skladby odrazem jejich atmosféry.
Tvorba Václava Benedikta se ubírá příznačnou cestou s vlastním vývojem, která si drží pevný směr bez výrazného ovlivnění dobově ceněnými výtvarnými proudy. Rozvíjí se v ní forma vycházející z osobního vnímání, charakteristického způsobu vidění dnešního světa a především vztahu člověka a přírody.











