Franciško Victoria

I když Victoria Franciško je mladá umělkyně, která absolvovala kijevskou státní výtvarnou akademii
v roce 1992 v oddělení grafiky, můžeme dnes hovořit o překvapivé genialitě jejího talentu. Uvědomuje si kontinuitu i diskontinuitu klasického a moderního umění. Patří ke generaci, která je vychována multimediální kulturou, a proto její estetické zájmy jsou tak široké - v grafice, malířství, designu umělých hmot, v hudbě a filmu. Ze všech médií preferuje nejvíce grafické techniky, temperu na papíře, smíšená média (akvarel, temperu, tužkovou kresbu na papíře aj.). Patří ke generaci, jejíž životní zkušenosti vedly k existencionalistické filosofické reflexi, k obdivu k existencionalismu, který přemýšlí o vztahu bytí a nicoty. Připomeneme si například Sartrovu myšlenu, že vědomí není možno odvodit z něho samého, nýbrž jen z transcendentna, do kterého směřují všechny jeho intencionální akty. A dále - svoboda je podstatným určením vědomí. Nad grafikami Victorie Franciško si můžeme připomenout také myšlenky existencionalisty Gabriela Marcela, který řekl, že tělesnost, láska, naděje, bytí a svoboda tvoří metafysické mystérium existence.

S tímto mystériem se setkáme v grafikách Victorie Franciško a jedině to vystihuje nejpřesněji estetickou specifičnost a podstatu její tvorby. Dodejme ještě s Heideggerem, že v úzkosti jsme si vědomi našeho bytí. S těmito pocity přistupujeme ke grafikám Victorie Franciško, v nichž vyjadřuje osudy lidstva v tématech Apokalypsy nebo v shakespearovských tématech světa jako divadla. Vědomě deformovaná figurální škaredost naznačuje vnitřní konflikty absurdity lidské existence, její pohyb na hranicích nicoty a prázdnoty. Scénická dějovost prohlubuje expresi výrazu a zdá se, že nejsilněji vyúsťuje do konfliktní harmonie dvou pudů - krutosti a absurdity. Barbarismus a chiméry se vynořují neustále v bohatě členěných kompozicích grafických děl. Pak je tu ještě hra s osudem. Absurdní hra. Snad nejpřesvědčivěji ji autorka vyjádřila ve svých grafikách na téma divadla. Zde se přiblížila vlastně k absurdnímu divadlu. Grafiky Victorie Franciško ukazují genialitu této umělkyně
v grafické technice mědirytu. Tato nejstarší technika tisku z hloubky má své dlouhé dějiny a od doby prvního významného mědirytce Němce Martina Schongauera (1441 - 1491) uplynulo mnoho vody.

Mohli bychom připomínat německou, nizozemskou, francouzskou školu a víme, že do Ruska se dostal mědiryt poměrně pozdě. Bez nadsázky lze říci, že grafika mědirytu Victorie Franciško je dnes na jedné z nejvyšších úrovní na světě a v Evropě zvláště. Mědiryt je složitá technika, obtížná
a vyžaduje mnoho času. Čára rytiny začíná ostrou špičkou, pokračuje silnější nebo slabší čárou až ke konci, kde vybíhá opět do špičky, kde rydlo opustilo desku. Victorie Franciško si je vědoma významu skicování kresby na desce předtím, než se použije rydla. Spojuje rytinu s leptem. Její kresba má mnoho valérů, nejen v silnější a slabší čáře, ale především ve výrazu, její figury se vynořují
z absurdního světa a znovu se do něho vracejí. Jejich existencí proniká touha očistit se od úzkosti
a absurdity, hledat svobodu.

Dr. Miroslav Klivar
Masarykova akademie umění
Praha

Absurdní sen

Jeviště světa

Věčná hra

  1 – 3    Zobrazeno 1 z 1