Manoukian Gagik

Vývoj arménského malíře Gagika Manoukiana je bezpochyby překvapující: po klasickém vzdělání na vysoké umělecké škole v Jerevaně, Manoukian velmi rychle navázal na arménskou avantgardu. Ba co víc, zařadil se k jejím význačným představitelům. O tom svědčí i mnohé výstavy v zahraničí. Zájem západní umělecké scény o země východní části Evropy je veliký. Pro další umělecký vývoj Gagika Manoukiana se tento kontakt se západní Evropou stal rozhodujícím impulsem. Po otevření hranic mezi Východem a Západem se umělec pohybuje mezi těmito dvěma světy. Ve svých dřívějších dílech se autor věnoval výrazovým možnostem lidského těla. Uzavřené prostory zvýrazňují ještě více intimitu především ženských modelů. Ve velké schopnosti vcítit se, která patři k Manoukianovým silným stránkám, nachází malíř v pravém slova smyslu ten "správný tón". Pokojnou uvolněnou atmosféru vyjadřuje v jemných pastelových barvách. Pozorovatel je samovolně vtahován do světa francouzkých budoárů a koketnosti.

Avšak Manoukian nezůstává u pouhého zobrazování skutečnosti. Při hledání ideálního komplexního obrazu světa se forma v Manoukianových malbách postupně opticky uvolňuje. Formy získávají silnější vlastní život. Stále ve větší míře se soustřeďuje na základní element malířství vůbec, to jest na linii, jako samostatnou nositelku výrazu. Neustále hledající autor dále rozvíjí už jednou nalezenou formu. Tato forma se divákovi jeví jen jako narychlo zobrazené gesto, to se však kristalizuje už ze samotné barvy. Takto vyčištěná a zkoncentrovaná forma se dostává do vztahu s více intenzivní barevností. Barevné formy se vyvíjejí vždy ze středu obrazu. Kubusové tvary se seskupují v nových enerigií nabitých polích. Směrem k okrajům obrazu se vše zklidňuje. V jiných dílech na téma "krajina" se předmět zájmu proměňuje na architektonicky statický útvar. Podobně jako jiný velikán malířství tohoto století Paul Cézanne i Gagik Manoukian se snaží zachytit a zvěčnit chvilkové dojmy reality. Abstraktní svět forem nachází v barevnosti jisté uvolnění. Forma a barva se doplňují ve vzájemném souzvuku. Barva pro Manoukiana znamená brát ohledy na její tónovou hodnotu. Žlutá není jenom žlutá, ale znamená sálající teplo, červená není jen červená, ale také aktivní signál. Akcenty, nanášené většinou ve výrazném kontrastu vůči barevným tónům, tento dojem umocňují. Je to právě ona vyváženost formy a barvy, která ve své všudepronikající síle vypovídá o vnitřním souzvuku věcí. Charakteristické pro Manoukianovu malbu je, že v ní splývá východoevropský, západoevropský
a středoevropský element do fascinujícího způsobu vyjádření plného napětí.

Svojí biografií a uměleckou prací Manoukian stvrzuje, že umění může být pojítkem mimo všech doktrín.

Ulrika Poock, Berlin

Ležící akt u okna

Před zrcadlem

Kompozice

V ateliéru

  1 – 4    Zobrazeno 1 z 1