Mezinárodní výstava umění a techniky v Paříži v roce 1937

Otevření československého pavilonu na Mezinárodní výstavě umění a techniky v Paříži v roce 1937 bylo událostí, která další podobné akce zastínila. Jedním z největších magnetů vernisáže se staly plastiky s pohyblivým světlem. Představovaly totiž nejen celkem běžný symbol technického pokroku, ale především zcela nezvyklý prostředek uměleckého vyjádření. Kinetické – pohyblivé světlo bylo koncem 20. a počátkem 30. let něco zcela nového; v té době neexistovaly pohyblivé reklamní poutače, tak jak je známe od zhruba konce 30. let prakticky ze všech hlavních světových metropolí
a center zábavy. Proto bylo dílo československého umělce – akademického sochaře, elektrotechnika – samouka Z. Pešánka takovou (dnes bychom řekli) bombou.

Pešánkovy exponáty chtěly tehdy získat dvě významné světové instituce – jednak Muzeum moderního umění v New Yorku po nich toužilo pro jejich avantgardní originalitu, jednak nizozemský nadnárodní elektrotechnický koncern Philips pro fascinující použití neonu v umění. Z prodeje obou děl však sešlo. Pešánkovu práci totiž financovaly Elektrické podniky hlavního města Prahy (Pešánkův stýc E. Mölzel byl přednostou elektrických podniků) a chtěly si tato mezinárodně uznávaná díla nechat k původnímu účelu – jako výzdobu vchodu do hlavní budovy a jedné ze svých transformačních stanic.

V meziválečném období vypracoval Z. Pešánek řadu vysoce ceněných návrhů, z nichž mnohé pro svoji finanční a technickou náročnost nebyly realizovány (světelná reklama domu U zlaté husy
v Praze na Václavském náměstí, obchodního domu Baťa tamtéž a mnohé další). Mnohá díla byla zničena v průběhu II. světové války – mezi ně patří i obě nejznámější plastiky vytvořené pro Elektrické podniky hlavního města Prahy.