Informace o umělci

Nad obrazy Petra Ettlera

... Slova nás mohou pouze přivést na správnou cestu k pravdě, nemohou ji však vystihnout. Totéž můžeme říci i o zážitku, který nám poskytne dobré výtvarné dílo. Vždyť právě sami tvůrci často nedovedou a ještě častěji nechtějí o pravé podstatě svých obrazů hovořit. Člověk je složen
z propletence dvou podstat: rozumové a citové. Slova patří k té jedné podstatě. Výtvarné a jiné umělecké projevy k té druhé. Takže, nemohu-li hovořit o pravdě účinku, tedy alespoň k té cestě?

Je to velmi prosté – jsou to dobré obrazy. Dívejte se, soustřeďte se, ponořte se do nich. Pokud se Vám to podaří, opustí vás vaše denní starosti a strasti, opustí vás i rozumové úvahy. A vaše srdce zváží co vám říkají ... Přečtěte si záznamy v knize návštěvníků. A dozvíte se o obrazech Petra Ettlera mnohem více, než z mých slov. Tak např.: "Díky za zahlédnutí nebe a tušení krásy uprostřed všedního dne!"

Co více než takováto slova si může Petr Ettler přát? Nechce především vstoupit do dějepravy českého malířství (i když ta ho jistě zaznamená). Jeho ctižádost se neupírá k vysokému ohodnocení svéráznosti způsobu malby či novosti námětu. Chce vstoupit do našich srdcí. A jeho tužbou je uchopit pevně těmi nástroji, kterými vládne, prožitky, které jsou pro ustrojení jeho duše podstatné, uchopit je tak, aby ztvárněny v obraz stejně silně působily i na další stejně laděné pozorovatele. Mně osobně jsou nejbližší ty náměty, které Petra oslovily v jihočeské krajině. Přivolávají do mé duše povznášející okamžiky, které mi tato krajina dala a ještě další, které zažil Petr za mne. Hovoří ke mně stejně důrazně ať se na mne sápou ve své syrovosti nebo mne tiše vedou doprostřed hloubavého vytržení. Jeden náš společný přítel mu řekl: "V akvarelu jste básník, v olejomalbě vypravěč." A hovoří
i přes přehrady jazyka i k těm, kteří jihočeskou krajinu nikdy neviděli, jak dokazuje jiný zápis
v návštěvní knize: "Where light, color and solitude produce peace, there is hope for the world."

Jak silný je ten hlas jdoucí z Petrových obrazů jsem se přesvědčil nejlépe, když mne před časem úraz spoutal v domácím vězení na několik měsíců. Chodil jsem si pro pohlazení větru ženoucího vlnky na hráz rybníka, pro jeho zvláštní rybničnou vůni, pro hru světla a stínu v mracích i na těch vlnkách, pro jejich šplouchání a pro hlasy vodních ptáků k Petrovu obrazu na stěně obývacího pokoje. Neboť Petrovy obrazy mluví nejen hrou světla a stínu ale i vůněmi a zvuky. Tak silně, že jeden z návštěvníků zapsal dojem z výstavy jen začátkem jihočeské písně: "Nezacházej slunce, nezacházej ještě..."

A já opravdu doufám, že slunce Petrova talentu dlouho nezajde, a že přinese do našich duší ještě mnoho jasu, kterého máme dnes tolik zapotřebí.

Ivan Šetlík

Samostatné výstavy