Informace o umělci

JIŘÍ ŠORM

Akademický malíř

Narozen 8. 4. 1957 v Praze
Žije a pracuje v Praze.

Vystudoval Střední průmyslovou školu grafickou (SPŠG) v Praze a Akademii výtvarných umění (AVU) v Praze, škola profesora Františka Jiroutka. Pracuje v oborech malba, grafika, kresba, socha, porcelán a prostorové projekty do architektury. Svá díla vystavuje a je zastoupen v soukromých veřejných galeriích a sbírkách všech kontinentů, vyjma Antarktidy. Je členem výtvarného spolku Mánes, Unie výtvarných umělců Olomoucka a občanského sdružení Checo Art.

Profil – od Jiřího T. Kotalíka (2007):

Jiří Šorm absolvoval v roce 1984 Akademii výtvarných umění v Praze a za dob studií realizoval své první výstavy. Důsledný figuralista, kombinoval interpretace své aktuální současnosti řadou symbolických a surrealistických prvků, ale vždy v koncepci klasického obrazu, s využitím staromistrovské malířské techniky a barokního principu šerosvitu (Maškarní ples 1984). Časem se struktura malířského rukopisu a zejména pestrá škála postupně uvolňovaly směrem k expresivní interpretaci figury a posléze i krajiny, jejíž ztvárnění směřovalo k barevné abstrakci (Zrození 1997).

Zásadní význam pro další malířský rozvoj Jiřího Šorma vždy měly a stále mají jeho dobrodružné cesty do exotických zemí Afriky, Indočíny, Střední a Jižní Ameriky či Polynésie. Zkušenosti z netušených přírodních krás, rozdílných kultur a kvalit objevných civilizací jej přivedly k novému chápání historie a tradice i k hlubokému prožívání okamžiku tvorby v poloze téměř šamanského vytržení. Na ploše pláten se to projevilo nespoutanou barevností, bezuzdným dekorativismem a připomínáním rytmu taneční extáze a totemů (Vzpomínka na bílého slona 2003).

Na jeho obrazy se však znovu vrací všudypřítomná figura, postupně fragmentovaná a zjednodušovaná do polohy abstraktního symbolu. Dynamická malba připomíná z minulosti orfistické kreace expresionismu či svéráznou polohu strukturální abstrakce (... a Bůh stvořil ženu 2004, Tančící bytosti 2004, Tváře 2004). A stejně tak překvapivě se můžeme setkat i s lyrickou krajinou či surrealistickou kompozicí, revokující prožité zkušenosti uprostřed světa dávných civilizací a exotiky (Mutanti na Velikonočním ostrově 1994).

Nezanedbatelná činnost umělce probíhá také ve sféře sochařské (Šaman 1997, Dialog 1999) a v malbě na porcelán.

V posledních letech se v jeho tvorbě obrazová plocha jednoznačně organizuje a přichází s novými podněty, řešícími zejména vztah světla a prostoru ryze výtvarnými prostředky, konkrétně barvou. Cyklus komorních akvarelů "Vůně" ukázal, že Jiří Šorm si nejenom podrobil tuto náročnou a pracnou techniku, ale dokázal využít její možnosti v sérii pozoruhodných děl. Právě schopnost spontánní kreace a letitá výtvarná zkušenost podtrhly celkově přesvědčivé vyznění. Paralelně využil této zkušenosti v řadě nejnovějších obrazů na plátně, které však nejsou mechanickým přepisem akvarelových studií, ale svébytnými variantami na téma barvy a světla.

Soustředěná a intenzivní malířská práce posledních let přinesla v Šormově tvorbě vývojový posun směrem k překvapivé šíři a hloubce výtvarného záměru. Vedle spontánních expresivních kreací a reminiscencí "divošského" období se stále výrazněji prosazuje syntetizující pohled pracující s promyšlenou symbolikou a rafinovaným kompozičním a barevným řešením.

Tvorba Jiřího Šorma ukazuje na osobitého malíře, který si jde svou vlastní cestou a pro kterého je malba životním dobrodružstvím i radostí.