Informace o umělci

Stanislav Holý

Za svou mimořádně vysokou úroveň vděčí česká knižní ilustrace a leckdy i kreslený humor mimo jiné skutečnosti, že se čeští ilustrátoři a kreslíři věnují i tvorbě volné a dosahují na tomto poli pozoruhodných výsledků. Někteří – a Stanislav Holý to svou tvorbou dokládá – dovedou obojí skloubit v jednotný myšlenkový i výtvarný koncert zasahující nejširší oblast zájemců o výtvarné umění. Dětský divák se tu potom setkává s dospělým v neobyčejně plodném dialogu generací i kulturních zájmů.

Holého tvorba pro děti v knihách a ilustracích i knihách autorských, které už o něco přesahují dětský svět, stejně tak jako jeho spolupráce s televizí a filmem, jsou už dostatečně známy. Jeho tvorba volná, spočívající v několika desítkách grafických listů a kreseb, je v centru pozornosti teprve
v poslední době. Poutá vytříbenou kresebnou i grafickou kulturou i vyhraněností námětu. Lze jen litovat, že tento záměr nevyústil i do malby, jak naznačují připravená plátna i některé úspěšné scénické realizace, rovněž v náznaku připomenuté touto výstavou. Slibný záměr už Stanislav Holý nestačil naplnit sugestivním tvarovým ruchem a radostnou barevností svého výtvarného cítění.

Nicméně i to, co Stanislav Holý stihl v oboru volné kresby a grafiky, stojí za soustředěnou pozornost. Svým založením měl grafik i malíř – absolvent školy prof. A. Hoffmeistera na pražské Vysoké škole uměleckoprůmyslové – blízko ke karikaturní zkratce, ovšem v dobromyslném, radostném pojetí ryzího člověčího humoru. Patřil k těm nemnohým výtvarným umělcům, kteří se právě humorem snažili překonat deprese okupační doby. Náležel k tomu pestrý kolorit, v podstatě odvozený z barevného rejstříku přírody – rostlinného i živočišného univerza, které Holý ve svých volných grafikách dovedl obejmout v jeho celku a který rozvíjel v rytmu neotřesitelné důvěry ve svět. Často navzdory nepřízním obecného i vlastního osudu.

Autorovi byla blízká představa veselého labyrintu bytostí i věcí, humorná dramatizace různorodosti světa, která v umělcově fantazijní představě měla charakteristický spád jakési nevázané laviny prostupujících se vesele karikaturních tvarů. Podoby odkazují stejně tak ke konkrétnímu světu jako
k autonomně metaforické fabulaci suverénního výtvarníka. Ten se v těchto volných listech vždy prezentuje jako první hybatel života, určující v dobrém i zlém podobu vezdejšího života i kosmu. Stanislav Holý tím originálním způsobem přispěl k bilanci i ve světě inspirativní "české grotesky".

V každém listu jsme vtahování do víru umělcovy fantazie, která nás má přesvědčit o tom – a také se jí to daří –, že svět je zde i k tomu, abychom se z něj radovali. Hloubkou svého poselství patří Stanislav Holý také svou volnou tvorbou trvale k předním českým výtvarníkům.