První nízkotlaké sodíkové výbojky se rozsvítily již kolem roku 1903. Neměly ale dlouhou životnost, protože horké sodíkové páry rychle ničily používaná skla. Až Marcello Pirani (Osram, †1968) někdy
v roce 1930 použil sklo borité, které je velmi odolné a užívá se dodnes. Protože je drahé a jeho ostatní (zejména mechanické) vlastnosti nejsou dobré, pokrývá se jím jen vnitřní strana výbojové trubice. Již první pokusy ukázaly obrovskou účinnost nového typu světelného zdroje, mnohonásobně vyšší než u žárovek. Nevýhodou je ovšem barva světla, které je oranžové a navíc monochromatické. To znamená, že nelze rozeznávat barvy osvětlovaných předmětů, které se pak jeví jako na černobílé fotografii. Výbojová trubice se musí zahřát na optimální teplotu 270 °C. Proto se uzavírá do vakuového obalu, který funguje jako termoska. Původní konstrukce byly rozebíratelné, později vyráběny již jen jako integrální, spojené v nedělitelný celek. Vnitřní povrch vnější trubice se pokrývá průhledným materiálem, který odráží teplo zpět na trubici. To velmi výrazně potlačuje tepelné ztráty a silně zvyšuje účinnost výbojek. Prvním materiálem byla tenoučká průhledná vrstvička zlata, později oxidu cíničitého, dnes se používá oxid inditý. Postup nanášení vrstev je sice poměrně jednoduchý, ale dodržení požadovaných parametrů již tak jednoduché není. Navíc vrstvička má podél trubice různou tloušťku.
Se stoupajícím tlakem sodíkových par ve výbojové trubici se mění i charakter světla, ve spektru přibývají další čáry a objevují se další barvy. To umožnilo pozdější využití sodíkových výbojek
i v dalších oblastech lidské činnosti. Dokonce některé výbojky DELUXE a WHITE SODIUM svítí velmi podobně jako žárovky a užívají se k osvětlování interiérů. Tohle se vědělo už dávno. Ale potřebné teploty jsou tak vysoké a agresivita sodíkových par tak vysoká, že neexistuje mnoho dostupných průhledných nebo průsvitných materiálů pro výrobu výbojové trubice. Až koncem 50. let minulého století se objevil sintrovaný korund, chemicky shodný se safírem. Pak už jen najít způsob hermetického uzavření trubice – a bylo to. Dnes jsou vysokotlaké sodíkové výbojky nejrozšířenějším zdrojem pouličního osvětlení vůbec.
Pro zkrácení komplikovaného názvu budou dále označovány jen HPS.
Zobrazeno 1 z 2
