Slunce, voda, vzruch

0,3-15-3, respektive 0,2-10-2. Poněkud zvláštní míry, že? Takové byly tradiční „rozměry“ již osmého ročníku Přeboru energetiky v triatlonu Enman, který se odehrál 30. července 2005 v Sadské u Nymburka. První hodnota popisuje velikost plavecké části, takže udává stejně jako u měr tělesných „prsa“, i když více než polovina závodníků a závodnic odplavala 300, respektive 200 metrů o něco rychlejším kraulem. Poté následovala patnácti-, resp. desetikilometrová cyklistická část a závěrečný několikakilometrový běh. Závodu se letos zúčastnilo 44 mužů a 9 žen z jednotlivých energetických společností a s nimi spřátelených dodavatelských firem.                                                                              

 

Již krátce po startu se ve vlnách jezera v Sadské startovní pole řádně roztrhalo. Zatímco ti nejrychlejší již vylézali z vody, značný počet plavců – převážně výše zmíněných „prsařů“ – teprve plaval kolem bójky v polovině plavecké části a ti pomalejší vyráželi na kolo již s několikaminutovou ztrátou.

 

Cyklistická část zavedla závodníky jako obvykle ze Sadské přes Hradištko na obrátku směrem ke Kersku – do míst, kudy projížděl na kole mimo jiné i Jaromír Hanzlík v legendárních Hrabalových a Menzelových Slavnostech sněženek. Bicykl držel jen jednou rukou, neboť ve druhé vezl nádobu s čerstvě uvařenou dršťkovou polévkou, vzpomínáte? A nešťastně skončil v příkopu. A o kus dál v hospodě se myslivci dohadovali, jestli si dají kance

na šípkové omáčce, nebo radši...

 

Ale zpět k závodu. Cyklisté na trati bojovali nejen sami se sebou (což byl v některých případech boj skutečně ukrutný), se soupeři, ale i se sílícím větrem. A menšímu pádu se nevyhnul ani na předních pozicích jezdící Honza Švehla – jako již tradičně nejlepší z PRE – ale kontakt s čelem startovního pole neztratil.

 

V běhu nebyl čas ani síly na žádné taktizování, závodníci ze sebe vyždímali poslední zbytky sil a běželi (v nutných případech i šli), co to šlo, a asi za tři čtvrtě hodiny až lehce přes hodinu bylo po všem … Nejrychleji se s tratí vypořádali Drahomír Pospíšil z ČEZu a Ilona Škálová ze SČE.

 

Někdo si doslova „sáhl na dno“, pro jiné byl Enman jen tréninkem před pořádnými závody. Tak jako tak lze konstatovat, že závod se celkově povedl po stránce organizační, sportovní i společenské. Kladně lze hodnotit

i počasí, neboť mohlo být mnohem hůř! Klimatické projevy a následné předpovědi počasí vnášely vzruch (zmíněný v titulku) mezi účastníky i pořadatele již několik dní dopředu. Ještě pár desítek hodin před termínem závodu panovala v ČR tropická vedra a teploty kulminovaly až za historicky rekordní hodnoty. A po těchto horkých dnech slibovali meteorologové na triatlonový víkend prozměnu prudké ochlazení s výskytem bouřek a přívalových dešťů! Průtrž mračen i s hromy a blesky se nakonec opravdu dostavila, ale naštěstí až večer po závodě, takže jen lehce zasáhla do závěrečné lesní party a nepokazila celkový příznivý dojem, který si z letošního Enmana odnesli snad všichni zúčastnění.