Splněný sen

Na úterý 28. prosince 2004 budou určitě vzpomínat členové našeho hokejového týmu, protože se všem naplnila touha z oblasti science fiction. Mohli jsme totiž díky pochopení HC Slavia Praha sehrát přátelské utkání v hokejovém chrámu – v Sazka Areně. Pravda, museli jsme přijet hromadně autobusem, protože přísná opatření Sazka Areny nepřipouštějí, aby se hráči trousili jednotlivě. Alespoň jsme si připadali jako skuteční profíci, kteří do suterénu Sazka Areny zajíždějí ke svým zápasům úplně stejně. Naše bágly s výstrojí prošly přísnou rentgenovou kontrolou a my pro změnu bezpečnostním rámem, ale pak už jsme mířili přímo do šaten.

Kdo zná Sazka Arenu z vrcholových hokejových utkání nebo z jiných sportovních či kulturních akcí, byl zákulisím trochu zklamán. Strohé chodby, nenápadné modrobílé barvy stěn a dveří působí spíše studeně, všechny vstupy jsou na magnetické karty a pochopitelně uzamčené. Šatny s jednoduchými lavicemi a věšáky, šest sprch, dvě umyvadla a toalety postačují, avšak chybějící strop a pohledy na rozvody elektřiny a vzduchotechniky v nich žádnou parádu nedělají. Navíc v zákulisí není žádná možnost koupit si občerstvení, odskočit si jinam než do šatny, nebo třeba jen tak posedět na nějaké lavičce či dokonce u stolku. Snaha ušetřit na zákulisí, kde se dá, je tady více než patrná.

Ale nám to nevadilo, přišli jsme si zahrát hokej. Před námi byli na ledě na rozbruslení extraligoví borci Slavie před večerním utkáním se „znojemskými orly“, ale my jsme žádnou z variant rozcvičení nesledovali, protože jsme se raději v klidu připravovali na nadcházející utkání s hokejisty firmy Brema. Ta je také partnerem hokejové Slavie a na zápas se pořádně připravila. Při nástupu na led jsme jen tiše zírali, že soupeřů bylo snad na pět kompletních pětic. My jsme postavili obvyklé tři a průběh zápasu naznačil, že to bylo prozíravé.

Od prvního hvizdu rozhodčího – tím byl obchodní manažer HC Slavia Praha Ladislav Blažek, jehož zásluhou se utkání vůbec uskutečnilo, a právem mu za to patří dík nás všech – jsme se do sebevědomého soupeře pustili naplno. Netrvalo to dlouho a prosadil se náš první útok, který záhy přidal i druhou a třetí branku. S vědomím velkého náskoku se nám hrálo lépe, dobrý dojem z utkání pokazila jen zlomená brusle Tomáš Škeříka zkraje zápasu a pak náhlá žaludeční nevolnost Pavla Bartoše, který z utkání odstoupil. Ale osud utkání jsme z rukou nepustili, podrželi nás oba brankáři, góly přidávaly i další řady a nečekaně dobrý výkon podali i ti, kteří měli původně ze zápasu obavy. V klidu jsme dospěli k vítězství 8:4. Bezesporu nejlepším hráčem zápasu se stal Rudolf Červenka, který zaznamenal hattrick, ale také dvě trestné minuty za „pošťuchování se“ s protihráči.

Po přátelském rozloučení se soupeřem bylo v šatně docela vítězně rušno, vtípek stíhal vtípek, ale museli jsme se především rychle sbalit a opustit prostory, protože se blížil večerní extraligový zápas. Tak hurá do autobusu, přes několikeré kontroly vyjet ven z podzemí Sazka Areny a jako profíci – vítězní profíci – jsme mohli frčet domů. Splněný sen končil, ale v duši nám aktérům zůstane vzpomínka nadlouho, možná i napořád.