Turnaj v Sazka Aréně

Úvod reportáže popisující naši účast na hokejovém turnaji, který pro své partnery připravila Sazka, může být jako ze špatného vtipu. Tak tedy: Mám dvě zprávy, jednu špatnou a jednu dobrou, kterou začít dřív? Tak třeba tou dobrou. Samotná organizace, zajištění a průběh turnaje, právě tak jako prostředí prostě neměly chybu. Chrám českého hokeje přivítal čtyři týmy skupiny D ve čtvrtek 15. února. Ve skupině byli našimi soupeři hráči České podnikatelské pojišťovny, Staropramenu a reklamní agentury GSMA.

Po nezbytné přísné kontrole včetně vstupu bezpečnostním rámem a rentgenování hokejových pytlů jsme prošli chodbami do prostorné šatny, která se stala naším azylem pro dlouhých sedm hodin. A nutno říci, že azylem příjemným, kde jsme našli lednici plně vybavenou nealko pitím i klasickým pivem, o přestávkách mezi utkáními nás čekaly mísy s ovocem a tácy s obloženými houskami, jako bychom spíše přišli na recepci než svádět hokejové boje. O vše se vzorně staraly přítomné hostesky, pořadatelé nám zase promptně zajistili náhradní dresy, když jsme se sešli s jedním ze soupeřů v bílých. Při utkáních fungoval místní hlasatel, dokonce byl v provozu televizní okruh, a tak se na kostce nad ledem promítaly vybrané pasáže utkání. Přítomní diváci – ano, i ti se mohli přijít podívat na výkony svých firemních týmů – tak byli dokonale informováni. Naše spokojenost s takovým zajištěním byla maximální.

A teď tedy ty horší zážitky, ty souvisejí částečně s našimi výkony a částečně s nepřízní osudu, která nás v letošní sezóně nějak často provází. Začalo to už před zahájením turnaje, kdy se pro nemoc či zaneprázdnění vzdalo účasti hned několik hráčů a mezi nimi i opory, na které jsme spoléhali. Proto jsme šli do prvního utkání s představou, že si turnaj prostě užijeme a výsledek je až na druhém místě. Proti Českomoravské podnikatelské pojišťovně jsme nastoupili aktivně, avšak záhy jsme poznali, že jsou mnohem zkušenějšími hokejisty, kteří ve větší rychlosti zvládali hokejové finesy a trestali náš otevřený způsob hry. Po dvou dvacetiminutovkách svítilo na kostce pod střechou konečné skóre 8:2 v náš neprospěch.

V šatně jsme si celkem snadno vše rychle vyříkali. Prostě nemáme na to, abychom hráli otevřený, útočný hokej. Musíme hrát zajištěně, opatrně ze zadních pozic a zkoušet teprve v průběhu zápasu, co si můžeme dovolit dopředu. Tuto taktiku jsme v utkání s týmem GSMA drželi dlouho přes polovinu utkání, stejně tak i bezgólový stav, přestože soupeř měl mírnou převahu. Ta se nakonec přeci jen projevila a my jsme prohráli 0:4.

Tím jsme prakticky přišli o postupové naděje (ze čtyřčlenné skupiny postupovali první dva do semifinále), ale neznamenalo to naši rezignaci. Na poslední utkání jsme si počkali přes dva zápasy našich soupeřů ve skupině, pořádně se rozleželi na lavicích a někteří možná i trochu přejedli, a pak nám v posledním zápase proti Staropramenu chvíli trvalo, než jsme se pořádně probrali. I tak jsme drželi vcelku přijatelný stav ale na vítězství jsme opět neměli. Porážka 2:5 nás mrzí o to více, že jsme nevyužili dva samostatné nájezdy za fauly soupeře. Při jejich proměnění, mohlo být utkání dramatičtější a my si mohli sáhnout třeba i na bod.

Skončili jsme tedy poslední, avšak s perspektivou ještě jedné návštěvy v této aréně na turnaji útěchy.
A ještě poznámka na závěr. Pořadatelé napsali do propozic, že se jedná o turnaj pro neregistrované hráče. Být poctivý se nevyplácí, my jsme jediného, kterého máme v našem týmu, nechali doma. U soupeřů jsme několik borců z přeboru Prahy a dalších soutěží zaregistrovali. Možná by se personální manažeři firem, které jsme měli ve skupině, při pohledu na fota svých týmů divili, jaké že to mají zaměstnance…

  1 – 2    Zobrazeno 1 z 1