Kapitola II. - Rozvoj elektrizační soustavy ... v letech 1918 - 1945

Rozvoj elektrizační soustavy na území hl. města Prahy v letech 1918 - 1945

Jedním z výsledků I. světové války bylo dosažení národní a státní samostatnosti v říjnu 1918. Vznikla Československá republika; pod vlivem osvoboditele a prvního prezidenta T. G. Masaryka byl vytvořen demokratický systém. V roce 1919 byly stanoveny demarkační čáry nového československého státu a v roce 1920 vypracovalo Národní shromáždění ústavu, na jejímž základě se stala Praha hlavním městem Československé republiky. Zákon o Velké Praze byl schválen Národním shromážděním 8. února 1920 a vešel v platnost 1. ledna 1922. K dosavadním sedmi původním čtvrtím a osmé - Libni (rok 1901) se připojilo celkem 36 obcí. Vznikl tak jednotný správní celek na ploše 17 145 ha se 670 tisíci obyvateli a 19 čtvrtěmi.

Rozvoj pražského průmyslu se očekával v oblasti Vysočan, Hostivaře, Jinonic, Pankráce a Hloubětína. Podle výpadových tepen čekaly na dostavbu Dejvice, Záběhlice, Spořilov; pro bohatší pak stavební prostory Hanspaulky, Ořechovky, Baby, stráně Smíchova, Košíř a Motola. Bylo proto nutno upravit legislativní podmínky pro urychlenou elektrizaci nových oblastí a podřídit aktivity firmy zvýšeným požadavkům na výrobu elektrické energie.

Vládním nařízením z 25. října 1920 byl upraven postup při prohlašování elektrických podniků za všeužitečné. Výnos ministerstva veřejných prací ze 13. září 1920 stanovil základní podmínky pro provádění soustavné elektrizace. Tímto výnosem se zavádí v oblasti celé republiky pro všeobecnou elektrizaci jako normální proudová soustava trojfázový proud o 50 Hz; normální napětí pro místní sítě 380/220 V, pro sítě přespolní 22kV, pro sítě dálkové 100 kV, pro generátory 6 kV; to vše počítáno na místě spotřeby. Tepelné elektrárny mají být budovány tak, aby výroba energie byla pokud možno sloučena ve velkoelektrárnách v blízkosti dolů a za využití méně hodnotného paliva. Vodní síly mají být podle možnosti využity až do hospodářského maxima v rámci celého soustavného vodohospodářství na celém toku řeky i v celé oblasti vodní soustavy a s plným ohledem na možnou spolupráci se sousedními elektrárnami. I při stavbách elektráren sloužících k podnikatelským účelům má být přihlíženo k potřebám soustavné elektrizace.

Na základě elektrizačního zákona byly utvořeny tyto všeužitečné elektrárenské společnosti: Ústřední elektrárny, a.s., Praha; Elektrické podniky hl. města Prahy; Elektrárenský svaz středočeských okresů, s.r.o. Praha; Elektrárenský svaz středolabských okresů, s.r.o., Kolín; Východočeská elektrárna, a.s., Hradec Králové; Východočeský elektrárenský svaz, s.r.o., Pardubice; Ploučnický elektrárenský svaz, s.r.o., Česká Lípa; Jihočeské elektrárny, a.s., České Budějovice; Povltavský elektrárenský svaz, s.r.o., České Budějovice; Lužnický elektrárenský svaz, s.r.o., Tábor; Otavský elektrárenský svaz, s.r.o., Písek; Posázavský elektrárenský svaz, s.r.o., Německý Brod; Západočeské elektrárny, a.s., Plzeň; Elektrárenský svaz pošumavských okresů, s.r.o. ve Stříbře; Družstevní závody, Dražice nad Jizerou; Přespolní elektrárna, a.s., Liberec; Západomoravské elektrárny a.s., Brno; Středomoravské elektrárny, a.s., Přerov; Severomoravské elektrárny, a.s., Zábřeh; Moravskoslezské elektrárny, a.s., Moravská Ostrava; Středoslovenské elektrárne, účastinná spoločnost, Bánská Bystrica; Západoslovenské elektrárne, úč. spol., Bratislava; Južnoslovenské elektrárne úč. spol., Komárno; Spojené elektrárne severozápadného Slovenska, úč. spol., Žilina; a Východoslovenské elektrárne, úč. spol., Košice

Vymezení povinností a práv bylo pak stanoveno níže uvedeným dokumentem ministerstva veřejných prací:

V Praze dne 2. července 1924
Čís. 46.781 ai 1924
       11/18 - 81

Věc: Elektrické podniky města Prahy

Prohlášení za podnik všeužitečný

Elektrickým podnikům hlavního města Prahy

Praha -1., Tržnice.

K žádosti Elektrických podniků hl. města Prahy prohlašuje ministerstvo veřejných prací v dohodě s ministerstvy financí, národní obrany, obchodu, pošt a telegrafů, spravedlnosti, vnitra, zemědělství, železnic a se zemským správním výborem českým dle § 4, čís. 1, odst. 1 zák. ze dne 22. července 1919 číslo 438 Sb. z. h. podnik pro výrobu a dodávku el. energie pro všeobecnou potřebu náležejícím hlavnímu městu Praze a to se všemi elektrickými díly, které jsou již zřízeny nebo které jsou nebo budou projektovány a nebo budou zřízeny, za Elektrický podnik všeužitečný.

Vymezení práv.

Prohlášení o všeužitečnosti nahrazuje podle § 4, čís. I odst. II zák. ze dne 22. července 1919, č. 438 Sb., z. n. koncesi k živnostenskému provozování výroby a rozvodu elektrické energie podle ministerského nařízení č. 41/1883 ř. z., pokud koncese již před tímto prohlášením nebyla nabyta.

Ostatně náležejí podniku podle zákona ze dne 22. července 1919 č. 438 Sb. z. n. a pozdějších předpisů všechna práva, vyplývající z prohlášení podniků za elektrický podnik všeužitečný. Rozsah práv určuje se ve vymezení povinností.

Vymezení povinností.

1. Sloužiti soustavné elektrizaci v níže uvedeném území dle pokynů Státní správy; zajistiti Státní správě přednostní právo na dodávku elektrické energie pro její účely před ostatními odběrateli, pokud tato bude jí požadovati a to za přednostní cenu. Pokud se týče dodávky el. energie pro elektrickou trakci na státních a státem provozovaných drahách, vyhrazuje si státní správa volnost rozhodnutí o odběru této energie pro tyto účely.
2. Dodávati v níže uvedeném území el. energii podle jednotných sazeb a uveřejněných podmínek každému spotřebiteli pro všechny účely, pokud podnik neprokáže, že by dodávka energie do míst zvlášť nevýhodně ležících ohrožovala jeho rentabilitu; povinnost tato vztahuje se na území Velké Prahy stanovené zákonem ze dne 6. února 1920, č. 114 Sb. z. n.
3. Udržovati jemu náležící díla elektrická ve stavu hospodářsky účelném a schopném řádného provozu, prováděti všechny potřebné opravy a náhrady, podnik podle potřeby rozšiřovati a jeho vývoj zlepšovati dle osvědčených vymožeností techniky, pokud by tím rentabilita podniku trvale nebyla ohrožena.
4. Podrobiti se úřední kontrole, která by zjistila, zda trvají předpoklady, za kterých byl podnik prohlášen za všeužitečný.
5. Zachovávati při zadávání staveb a prací podmínky platné pro veřejné stavby a dodávky.
6. Žádati za schválení změn v programu staveb, na jehož podkladě byl podnik prohlášen za všeužitečný a oznamovati veškeré změny ve vlastnictví podniku.
7. Trpěti, aby soukromé instalace, které se připojí na vedení podniku, směl prováděti každý k tomu oprávněný živnostník a závod bez újmy nabytých práv. Odebírati energii vhodných vodních sil, pokud trvale nezmenší výnosnosti podniku.
8. Vzájemně si vypomáhati se sousedními elektrárnami, jestliže spojením tím nezmenší se výnos podniku, nýbrž sníží se spotřeba paliva, zvýší celková hospodárnost podniků, jež jsou spojeny a zabezpečí se trvalá dodávka energie.
9. Prokáže-li se, že podnik nevyhovuje povinnostem shora stanoveným, i když mu byla dána jednoroční lhůta k odstranění závad, odejme ministerstvo veřejných prací po dohodě se zúčastněnými ministerstvy a českým zemským správním výborem práva, jež se podniku udělují tímto prohlášením o všeužitečnosti. Výnosem tímto nemění se a zůstává nedotčen výnos ministerstva veřejných prací ze dne 1. srpna Ústředních elektráren akciové společnosti v Praze 1923 č., jímž prohlášen byl podnik za podnik všeužitečný.

Očíslování nových částí Prahy a úprava hranic mezi Prahou a obcemi Milíčov - Háje, Velká Chuchle a Modřany bylo provedeno vládním nařízením. Zřízením Velké Prahy přešly během roku 1922 Elektrickým podnikům elektrárny smíchovská, karlínská, žižkovská, vinohradská a košířská. Všechny tyto elektrárny nestačily poválečnému vývoji v hlavním městě Praze. Proto kromě jiného v poměrně krátké době přebudovaly Elektrické podniky v roce 1926 elektrárnu v Holešovicích. V souladu s vládním nařízením z 25. října 1920 vstoupily dnem 1. 1. 1923 v platnost nové zásady pro další způsob výroby elektrické energie pro Elektrické podniky. Bylo rozhodnuto, aby pražská obec vstoupila do společnosti Ústředních elektráren, akciová společnost v Praze, zřizované za účelem výstavby elektrárny v Ervěnicích u Mostu; převzala 16000 akcií a vložila do společnosti kapitál 8,960 miliónů Kč. Správa Elektrických podniků se tehdy dělila na 5 odborů: elektrárenský, dopravní, účetní, právní a administrativní. Společnost Ústředních elektráren převzala povinnost vybudovat nadřazenou soustavu.

Akciová společnost Ústřední elektrárny v Praze převzala úkol vybudování podstatného zdroje elektrické energie, tj. elektrárny v Ervěnicích, vybudování dálkových vedení pro spojení se státními doly v Mostecké pánvi a elektrárnami v oblasti Sokolovska a Chomutovska. Dále převzala úkol vybudování dálkových vedení 100 kV pro spojení s tepelnou elektrárnou v Holešovicích a připojení hlavního odběratele Ústředních elektráren - Elektrických podniků hl. m. Prahy a dalších odběratelů.

Tento projekt byl zahájen provozem elektrárny Ervěnice a prvého dálkového vedení 100 kV Ervěnice - TR Praha Sever Holešovice v roce 1926. Prvé vedení o délce 84,5 km a průřezu 2x3x95 mm² Cu je prakticky v původním rozsahu v provozu dodnes, včetně původních izolátorů a vodičů. Rozvodna Praha Sever s transformací 100/23 kV byla připojena přes rozpínací stanici 100 kV Šutka a uvedena do provozu roku 1926.

V transformovně v Holešovicích se snižuje napětí 100 kV třemi transformátory o příkonu po 17 000 kVA na napětí 23 kV, které dále rozvádí kabely do elektrárny v Holešovicích a z části přímo do pražské sítě.

V pozdějších letech byla zahájena příprava a výstavba dalšího bodu elektrizační soustavy R 100/23 kV Praha-Jih jako základního bodu soustavy pro oblast středních Čech a připravovaného zapojení vodních výroben na Vltavě spolu se spojením na oblast východních Čech. S transformovnou TR Praha-Jih je dále spojen další vývoj elektrizační soustavy budoucích Středočeských energetických závodů, a proto se rok 1929 uvedením této stanice do provozu považuje za začátek soustavné péče o zařízení VVN v oblasti středních Čech. TR Praha-Jih je tímto centrem dodnes.

Transformovna 100/23 kV Praha-Jih představovala po výstavbě v roce 1929 zcela samostatný technický komplex vybudovaný převážně z dodávek našeho průmyslu, který technickou úrovní (včetně například vysokofrekvenčního telefonu) předstihl svou dobu a řada původních zařízení slouží i dnes. 

Další rozvoj transformační stanice 100/23 kV Praha-Jih byl dán pokračující elektrizací v Praze a oblasti středních Čech. Tato transformovna byla upravena tak, aby sem mohly být v budoucnu připojeny též vodní síly z celé oblasti středovltavské a aby mohla dále sloužit i zásobování oblasti severovýchodních Čech a elektrizaci drah. Dosloužila v původní podobě v roce 1993, kdy byla uvedena do provozu nová zapouzdřená rozvodna 110 kV a nová rozvodna 22 kV.

Rozšíření v letech 1935-36 bylo zajištěno dodávkou akciové společnosti Škodových závodů. Jednalo se o dozbrojení dvou vývodů 110 kV v halové rozvodně (V 105 a 106 směr Kárané) a dvou vývodů V 107 a 108 v nově budované venkovní rozvodně 110 kV. Tato výstavba byla podmíněna rozvojem vodní kaskády na Vltavě. Do této doby byla již stávající transformace 100/23 kV doplněna o další stroj. Pro toto rozšíření bylo použito olejových vypínačů ŠKODA - HOUŠŤ, které byly vystřídány u nás prvními tlakovzdušnými vypínači AEG.

Výpis z montážního deníku potvrzuje i v tomto případě rychlé tempo výstavby a uvádění do provozu:

Tato nadřazená soustava vedení 110 kV včetně výrobny Holešovice se udržela až do poválečných dob s výjimkou obměn transformátorů a GO elektrárenských zařízení. Elektrické podniky byly zaměřeny od 1.1.1923 na rozsáhlý rozvoj distribuční sítě VN a NN v nově postavených objektech. Ten se prováděl ve smyslu vládního nařízení z 25. října 1920. V centrálních oblastech hl. m. Prahy byla v roce 1923 kabelovou elektrizací 3/0,1 kV ukončena elektrizace všech objektů.

Koncepce tohoto rozvodu sledovala následující cíle:

• zahuštění rozvodu 3 kV mezitransformací 22/3 kV s kabelovými přívody 22 kV
• zaústění vývodů 3 kV z mezitrafostanice do rozpínací stanice (napáječe) 3 kV kabely 3x95 mm² Cu
• zaústění stávající kabelové sítě 3 kV do napáječů jako vývody 3 kV kabely 3x50 mm² Cu a dále do transformačních stanic 3/0,1 kV a velkoodběratelům
• zaústění vývodů 3x120 V kabely 1 kV 3x50-95 mm² Cu - z transformační stanice 3/0,1 kV do občanských objektů
• zařízení elektrického rozvodu napojit ze dvou nezávislých zdrojů včetně odběrných míst
• zařízení z ekonomických důvodů slučovat s měnírnami či jinými důležitými odběrateli (vodárny, plynárny, teplárny)

Pro oblast Vinohrad a Nového Města byla v roce 1921 zřízena rozvodna Sokolská v Sokolské ulici. Pro oblast Starého Města a část Nového byla před r. 1929 uvedena do provozu rozvodna Edisonova v Jeruzalémské ulici. Pro oblast Malé Strany, Dejvic a Bubenče byla v roce 1932 zřízena rozvodna Zengerova na Klárově.

Při zmínce o rozvodně Edisonova v Jeruzalémské ulici dovolte malou odbočku ilustrovanou výňatkem z dobového tisku:

Elektrickým podnikům hlav. města Prahy náleží dík, že poskytly příležitost uvést ve skutek na nové Edisonově transformační stanici u kostela Sv. Jindřicha světelnou kinetickou plastiku Zdeňku Pešánkovi. Tímto šlechetným skutkem bylo umožněno sochaři-architektu Pešánkovi uskutečniti v Praze dílo, o něž cizina již nyní projevuje intensivní zájem; už také proto, že teorie jeho vzniku a praktického využití je světové novum; jako takové stane se předmětem pozornosti, ocenění a posudku, a to nejen se stránky umělecké, ale i technické.

Již od roku 1923 bylo snahou Elektrických podniků postavit novou stanici, která by nahradila dosavadní provozovny a byla také vybavena náležitou rezervou pro budoucnost. Byl zakoupen pozemek č. p. 149-III na pozemku vojenských skladišť na Klárově (proti tehdejšímu Klárovu ústavu slepců).

Elektrické podniky vypracovaly úplné projektové řešení a v roce 1924 obdržely i stavební povolení. Stavba však nakonec nebyla realizována pro odpor památkových činitelů bojujících proti novému zakrytí výhledu na Hradčany, který se otevřel po zboření starých skladišť. Po jednání se státní regulační komisí, byla tedy určena jako jediná vhodná lokalita parcela č.p.132-III. po zbořených (tzv. bruských) kasárnách. Šlo o pozemek známého bývalého sídla náhradního praporu 28. pěšího pluku.

Stavba Zengerovy stanice byla zahájena dne 15. ledna 1930. Hrubé dokončení stavby bylo provedeno v zařazovně 2. ledna 1931, ve strojovně a transformovně 1. března 1931. Stavba kabelových kanálů byla započata 5. října a dokončena byla 16. prosince 1931. Po celou dobu stavby nedošlo k těžšímu úrazu ani k jakékoliv stavební nehodě. Montáž i dodávku veškerých přístrojů rozvodny prováděla akc. spol. Škodovy závody, která montáž ocelové konstrukce a betonových stěn zahájila počátkem ledna 1931 a dodávku přístrojů počátkem dubna 1931. Do normálního provozu byla transformovna - rozvodna uvedena v lednu 1932.

Pro oblast Vinohrad, části Žižkova a Vršovic byla v roce 1924 zřízena rozvodna Křižíkova. Pro oblast Libně a části Vysočan byla zřízena v roce 1922 rozvodna Teslova v Poděbradské ulici. Pro oblast Holešovic, Letné a Buben byla zřízena rozvodna R 3 (Vorlovna) v elektrárně Holešovice po roce 1940.

V okolí rušených elektráren na Smíchově, Karlíně a Žižkově se začalo s přeměnou stejnosměrného rozvodu na rozvod 3x380/220 V.

Ostatní části města byly zásobeny z holešovické elektrárny; 12 přilehlých katastrálních obcí nebylo elektrizováno. Toto území bylo ještě rozšířeno dohodou mezi Elektrickými podniky hlavního města Prahy a Elektrárenským svazem středočeských okresů, podle níž přešlo 33 katastrálních obcí a osad ležících mimo Velkou Prahu do území, o němž se předpokládalo, že bude zásobeno elektrickou energií ze sítí hlavního města Prahy. Před Elektrickými podniky stál náročný technický úkol - nejen rychle a účelně přeměnit neúsporné proudové soustavy přilehlých měst a obcí a zajistit stoupající spotřebu elektrické energie ve vnitřních částech Prahy opatřením nových zdrojů, rozvoden a rozlehlé kabelové sítě, ale též provést elektrizaci v celém území na obvodu Velké Prahy, kde 48 katastrálních obcí a osad s velkým množstvím průmyslových a zemědělských závodů nemělo elektřinu vůbec. Elektrizací v těchto oblastech bylo pověřeno projektové oddělení Elektrických podniků, zřízené na počátku roku 1922. Jeho prvním úkolem bylo vypracování návrhů jednotlivých nosných konstrukcí, konzol, sekčních vypínačů a rohových a kotevních stožárů. Zároveň byl zjišťován veškerý výkon parních, výbušných i vodních strojů, jež obstarávaly pohon ve všech průmyslových nebo zemědělských závodech uvedené neelektrizované oblasti. Byla také vypočítána potřebná velikost výkonu při zamýšleném rozšíření uvedených závodů. Podklady byly použity při všeobecném řešení návrhu zásobovací sítě (stanovení směru hlavních linek a velikosti průřezu vodičů) a návrh byl pak postupně realizován. Pro posouzení obtížnosti počátků elektrizace periferie uveďme, že si nebylo možno opatřit všechny potřebné situační plány tohoto území v měřítku 1:2880 ani na regulačním úřadě, ani v kanceláři evidence katastru pozemkové daně. Uvedené úřady sice byly ochotny požadované matrice plánů zhotovit na objednávku, ale jak náklad, tak nabízená dodací lhůta byly pro potřebu oddělení nepřijatelné. Nezbylo, než vlastními silami zhotovit matrice 44 situačních plánů velikosti 97x79 cm v měřítku 1:2880 přímo na regulačním úřadě, což se podařilo během dvou měsíců. Dnešní projektové oddělení stejné matrice dosud používá ke zhotovování kopií situačních plánů.

Pro obce v obvodu Velké Prahy byla potřebná elektrizační zařízení hrazena plně Elektrickými podniky, kromě nákladů na síť a zařízení veřejného osvětlení, což byly náklady hrazené hlavním městem. S obcemi mimo obvod Velké Prahy byly uzavírány smlouvy na dodávku elektřiny obvykle na dobu třiceti let.
Následně byly v roce 1927 vybudovány transformovny 22/3 kV Kavalírka pro oblast Košíř, Rokoska(1938) pro oblasti Kobylis a Palouček(1932) pro oblast Nuslí (22/6 kV). Okrajové části Dejvic, Pankráce, Michle, Braníka a Podolí byly v roce 1936 pro přenos napětím 3 kV neúnosné. Z tohoto důvodu se přikročilo k prvé přeměně primárního napětí, a to z 3 kV na 6 kV. Tato přeměna napětí probíhala až do roku 1944, kdy byla ukončena rekonstrukcí nové rozvodny 22/6 kV Zelená liška v Baarově ulici. Do stávajících rozvoden v Zengerově a Sokolské ulici byla osazena trafa 22/6 kV. Kuriozitou byla zpětná přeměna napětí venkovního vedení 22 kV na kabelové vedení 6 kV v Braníku a Michli. 

Velkým přínosem pro řízení Elektrických podniků z jednoho místa bylo vybudování ústřední budovy Elektrických podniků v Praze 7, Bubenské ulici. Pozemek byl zakoupen již v roce 1925. Byl to objekt bývalé továrny na klobouky bratří Böhmů. Po zbourání tohoto objektu provedl slavnostní výkop tehdejší primátor hl. m. Prahy dr. K. Baxa. Vlastní stavba tehdy nejmoderněji vybavené budovy v hl. m. Praze započala v r. 1930 a skončila v r. 1934. Od téhož roku byli do budovy postupně přemístěni zaměstnanci z jedenácti do té doby užívaných objektů v různých čtvrtích Prahy. Stavba byla kompletně dokončena v roce 1935.

Za okupace se opakovala tatáž situace jako za první světové války, navíc zhoršená perzekucí nacistů. Zařízení byla přetěžována na maximální meze únosnosti a na údržbu a obnovu se vynakládalo minimálně prostředků. V roce 1941 se EP připojily k decernátu městských podniků pražských, jejichž složkami byly elektrárny, plynárny, vodárny a dopravní podnik. Správní rada byla změněna na ”Komisi pro EP”, ale nastolením autoritativního režimu byla zbavena veškerého rozhodování.