Kapitola III. - Období poválečné a období centrálně řízené ekonomiky 1945 - 1989

Období poválečné a období centrálně řízené ekonomiky 1945 - 1989

Jako všude v republice, tak také v Elektrických podnicích pražské obce se od prvních týdnů po osvobození začíná účtovat s obtížemi a následky vyvolanými předcházejícím válečným obdobím. Mnoho pracovníků bylo totálně nasazeno v Německu, zavlečeno do koncentračních táborů a raněno koncem války při bojích v Praze. Řízení firmy se ujímají nové orgány - komise pro Elektrické podniky (orgán Ústředního národního výboru hl. m. Prahy) který nahrazuje dřívější Správní radu, a zvolená Závodní rada - představitel zaměstnanců. Závodní rada se jako jeden z prvních úkolů postarala o odškodnění válečných obětí, např. v září 1945 bylo proplaceno půl milionu Kčs jako podpora pozůstalým po padlých zaměstnancích a dále byly proplaceny mzdy 28 zaměstnancům zraněných během května 1945, kteří se dlouhodobě léčili.

Zásadní změnu v dalším vývoji energetiky na území hlavního města znamenal dekret prezidenta republiky z 24.10.1945 o „Znárodnění všech energetických podniků a zařízení sloužících k výrobě, opatřování rozvodu a dodávce energie všeho druhu, kterou lze rozvádět širšímu okruhu spotřebitelů“. Na jejím základě vznikl 7.3.1946 národní podnik Středočeské elektrárny, jehož součástí se stala i bývalá elektrárenská část Elektrických podniků. Všechny energetické podniky v republice byly řízeny jednotlivě generálním ředitelstvím Českých energetických závodů.

Středočeské elektrárny, národní podnik dříve Městské podniky pražské.

Čj. 43210/46 - 4 V Praze dne 5. června 1946

V y h l á š k a č. l

Znárodnění elektráren Městských podniků pražských.

Vyhláškou ministerstva průmyslu ze 7. března 1946 č. Sb. 1228 Úř. listu ze 14. května 1946 byly utvořeny Středočeské elektrárny, národní pdnik a zároveň bylo stanoveno, že součástí tohoto národního podniku mimo jiné společnosti tvoří ta část Městských podniků pražských, která slouží k výrobě, rozvodu a dodávce elektřiny s veškerým příslušenstvím, jak je označeno v bodě VII uvedené vyhlášky. Podle ustanovení ministerstva průmyslu byl jmenován ředitelem Středočeských elektráren, národního podniku p. Dr. Ing. F. Šembera a jeho náměstky p. Ing. F. Jäger a p. Ing. O. Steiner.

Počínajíc dnem 3. června 1946 pověřuje se vedením a správou znárodněné části elektráren Městských podniků pražských p. Ing. Dr. Ludvíl Kopec, který převezme k uvedenému dni správu a vedení od správní komise EP.

Dosavadní ústřední ředitel p. Ing. V. Běšínský se pověřuje likvidací dosavadního vzájemného poměru k obci pražské a v této záležitosti spolupracuje s vedoucím ředitelem elektráren Dr. L. Kopcem.

Pro přechodnou dobu označují se elektrárny EP takto: Středočeské elektrárny, národní podnik, dříve Městské podniky pražské, Praha VII, Bubenská tř. 1.

Středočeské elektrárny, národní podnik.

Podniková rada: Ředitelství:
Pulkrábek v.r. Dr. Ing. F. Šembera v.r.
Feldek v.r. Ing. O. Steiner v.r.

V rámci tohoto organizačního uspořádání zaměstnanci Středočeských elektráren n.p. plnili nové úkoly. Prvým z nich bylo pozdvihnout úroveň služeb obyvatelstvu hlavního města Prahy na předválečnou úroveň. Kromě tohoto úkolu byly organizovány brigády do pohraničí, které měly za úkol dokončit úplnou elektrizaci vesnic a osad v pohraničí. Postupně docházelo k okleštování demokratických principů předválečné republiky a k naprosto deformovanému postavení podniku v kontextu celé společnosti. Opravdové smýšlení zaměstnanců podniku se projevilo v únoru 1948, kdy se pracovníci Pražských energetických rozvodných závodů, n.p. postavili za požadavky řešení vládní krize prezidentem Benešem a nepřipojili se k hodinové stávce dne 24. února 1948.

Po únoru 1948 někteří pracovníci Pražských energetických rozvodných závodů, n.p. museli opustit svá pracoviště. Pracovníci podniku byli nuceni absolvovat organizované brigády, podnik ztratil možnost rozhodovat sám o sobě a v rámci centrálně řízené ekonomiky pouze plnil příkazy politických orgánů. Hospodářské okolí podniku bylo dáno požadavky doby:

• podstatně zvýšit podíl těžkého průmyslu, stavět nové hutě, doly, elektrárny, strojírny
• přejít v zemědělství od malovýroby k družstevní velkovýrobě
• dokončit osídlení pohraničí
• v rámci možností zdokonalovat technické vybavení průmyslu v celém národním hospodářství
• změnit orientaci zahraničního obchodu a mezinárodní hospodářské spolupráce
  
  

Dalekosáhlé direktivní změny hospodářství pohltily veškeré investiční prostředky a přesunuly podstatnou část pracovníků do výrobního procesu. Tyto skutečnosti se zákonitě odrážely i v činnosti Pražských energetických rozvodných závodů, n.p. Pracovní kapacity se přenášely z hl. m. Prahy na mimopražské preferované energetické stavby republiky (Slapy, elektrárny na Mostecku a na Ostravsku), na rozšiřování napájecí sítě 110 kV, na pomoc při elektrifikaci JZD a podobně. Celostátní ekonomická koncepce až do roku 1955 omezila příliv potřebného objemu prostředků do terciální správy a do správy služeb, kam patřil i rozvod elektrické energie na území hl.m. Prahy. Činnost pražských elektrikářů proto byla nasměrována zejména do údržby a provádění generálních oprav stávajícího zařízení, vybudovaného v období první republiky. 

 Zařízení elektrického rozvodu se vzhledem k vysokým vlastním investicím obvykle budovala za pomocí tzv. cizích investorů, kteří při výstavbě objektů a sídlišť zařizovali i rozsáhlé nové části elektrického rozvodu VN a NN. Příkladem takovéto výstavby jsou sídliště Strašnice a Vršovice. V roce 1952 došlo vlivem výbuchu olejového vypínače 3 kV při zapnutí kabelu 3 kV do zkratu pracovníkem poruchové služby k úplné destrukci rozvodny 22/3 kV v Sokolské ulici. Proto bylo nutno vybudovat novou rozvodnu zvanou Karlov v ulici Ke Karlovu, která byla uvedena do provozu v roce 1956. Tato rozvodna byla osazena 4 transformátory 6,3 MVA 22/3 a 1 transformátorem 5 MVA 22/6 kV. Rozvodna 22/3 a 6 kV byla vybudována kobkovým způsobem jako dvousystémová s podélným dělením sběren, vyzbrojená expanzními vypínači a byla umístěna ve zděné budově. Několikaletá kritická situace v napájení oblasti části Nového Města a Vinohrad byla zvládána zvýšenou údržbou stávajícího přetěžovaného zařízení a různými provizórii.

Rozsah investiční činnosti v letech 1948-1955 vedl ke kritické situaci v zásobování elektrickou energií zejména na pravém břehu Vltavy ve zdrojích nadřazené soustavy 110 kV a TR 110/22 kV. Proto se začínají budovat TR 110/22 kV Běchovice, Východ a Sever II, které se postupně uvádějí do provozu v letech 1956, 1957 a 1958.

Rozvoj průmyslové oblasti Vysočan si vyžádal urychlit zprovoznění transformovny 110/22 kV Východ v roce 1957, která je umístěna v objektu ČKD Praha. Rozvodna 22 kV je společná s rozvodnou pro ČKD. Transformovna 110/22 kV Praha Sever II byla zprovozněna v roce 1958 jako napájecí bod 110 kV. V roce 1970 byla přistavěna rozvodna 22 kV a transformovna 110/22 kV pro napájení Severního města. Rozvodna 110 kV je provedena jako venkovní, klasická a třísystémová. Hlavní konstrukce je kovová. Do rozvodny je vyveden výkon z elektrárny Mělník I vedením V 909 a V 910. Je dimenzována na zkratový výkon 3500 MVA.

Stav sítí rozvodu elektrické energie sloužících k napájení hl. m. Prahy byl v 60. letech následující - sítě 110 kV o celkové délce 23,5 km jednoduchého vedení byly provedeny převážně vodiči průřezu 3x185 AIFe 6. Tato vedení napájela 5 stávajících transformoven 110/22 kV, které byly popsány v předchozím textu. Tyto sítě byly v průměru 23 roků staré, 12 % jich bylo technicky a morálně zastaralých. Přenosově sice vyhovovaly, zejména s ohledem na jejich dobudování v padesátých letech, ale v případě poruch nebyly plně spolehlivé. Byly převážně vybudovány jako dvojité vedení na společných podpěrách. Z této sítě má hl. m. Praha pouze jediného odběratele průmyslového charakteru - ČKD Vysočany.

Kabelové sítě 22 kV měly převážně charakter napájecí, méně pak distribuční. V průměru byly 25 let staré, ze 33 % morálně a technicky zastaralé, o celkové délce 420 km. Napájecí síť byla provedena kabely o průřezu 3x120 mm² Cu typu HTP, distribuční síť pak kabely 3x50 mm² Cu HTP 70 - 120 mm² AI HATP. Při vyčerpání rezerv byla tato síť schopna sledovat 7% přirozený trend vzestupu spotřeby zhruba 8 let v průměru.

Napájecí síť 22 kV sloužila pro napojení třinácti TR 22/6/3 kV a měníren pro Dopravní podniky; v menší části pak pro rozpínací stanice v dříve jmenovaných vybudovaných sítích v nových aglomeracích.

Distribuční síť 22 kV převážně sloužila pro napájení nejdůležitějších odběratelů průmyslového charakteru, zejména na Smíchově, v Libni a ve Vysočanech a jako síť překryvná v oblastech rozvodu VN o napětí 3 a 6 kV v 707 TS 22/04 kV a 1 TS 22/01 kV.

Vrchní sítě 22 kV o celkové délce 315 km a průřezu 16-50 mm² Cu jednoduchého vedení byly převážně na hranici morálně a technického opotřebení. Pro snížení zkratového namáhání byly napájeny z TR 110/22 kV přes reaktory a z rozvodny 22 kV Spalovna přes oddělovací transformátory 22/22 kV. Tato síť sloužila k rozvodu elektrické energie v okrajových oblastech hl.m. Prahy a v přidružených obcích (zejména v jižní části), kde byla dodávka elektřiny zprostředkována 133 TS 22/04 kV. Vývody z rozvoden byly v době zimního maxima ze 75 % na hranici možnosti přenosu.

Kabelové sítě 3 kV o celkové délce 652 km se dělily jako síť 22 kV na napájecí a distribuční. Tyto sítě (zejména napájecí), byly z 80% přetížené. Napájecí síť byla vybudována kabely o průřezu 3x95 mm² Cu, distribuční síť pak kabely o průřezu 25 - 50 mm² Cu, z části pak 70 mm² Al. Navíc celá tato síť byla morálně a technicky zastaralá. Byla napájena z výše jmenovaných transformoven 22/3 kV, které kromě transformoven Karlov, Rokoska a Kavalírka byly rovněž opotřebené a vytížené, bez výkonových rezerv. Přitom tato síť sloužila pro rozvod elektrické energie odběratelům centrálních oblastí hl. m. Prahy s nejhustší zástavbou, tj. ze Starého a Nového Města, Vyšehradu, Vinohrad, Žižkova, Vršovic, centra Malešic a Strašnic, Libně, Vysočan, Kobylis, Malé Strany, Dejvic, Letné, Holešovic, Motola a Strahova z 1013 transformačních stanic 3 kV/NN.

Sítě 6 kV o celkové délce 81 km byly provozovány převážně jako sítě distribuční s vývody přímo z rozvoden o průřezu 3x50 mm² Cu nebo 70 mm² Al. Sítě byly v průměru 27 let staré, ze 60 % morálně opotřebené a na mezích přenosových možností. Zásobovaly oblasti Břevnova, Nuslí, Pankráce, Michle, Podolí, a Braníka. Napájeny byly z transformovny Zelená liška, Karlov a Klárov přes 221 transformační stanici 6 kV/NN.

Započatý rozvoj Prahy s morálně dožívající sítí VVN, VN a NN vyvolal potřebu stanovit dlouhodobější koncepční plány rozvoje sítí elektrické energie. Tak již v roce 1958 vzniká generel hl. m. Prahy v technickém odboru Středočeských energetických závodů, k.p., kde byla vypracována koncepce soustavy 110/22 kV s perspektivou do roku 1980 poplatná tehdejším požadavkům a představám politických orgánů. Nutnost výstavby větších obytných aglomerací, obnova bytového fondu a zvyšování vybavenosti však vyvolávají silný tlak na nutný rozvoj energetických sítí. Proto bylo přikročeno k opatřením, která sledovala alespoň dočasné zlepšení kvality dodávky elektrické energie a situace v jejím rozvodu. Šlo zejména o následující opatření:

• odstraňování tzv. slabých míst v rozvodu
• investiční zajištění takového rozvoje soustavy, aby tato byla na všech stupních napětí schopna sledovat alespoň přirozený trend rozvoje 7% ve výkonu a 10% v práci elektrické energie
• vytvořit takové výkonové rezervy, aby při poruše jednoho prvku v každé napěťové hladině nedošlo k trvalejšímu výpadku proudu.

Podcenění potřeb města v oblasti zásobování el. energií, nedostatek alokovaných investičních prostředků a stále se zhoršující všeobecmý stav distribuční sítě vedl k nesystematickému a nekoncepčnímu dokončování transformoven a dalších obslužných zařízení, která jsou dále pro úplnost zároveň se základními informacemi uvedena.

Rozvoj průmyslu zejména v Praze 5 - Smíchově a sídlištních celcích v oblastech Prahy 6 vyvolal potřebu urychleného dokončení a zprovoznění transformovny 110/22 kV Praha západ, což bylo realizováno v roce 1966 ve dvou etapách. V roce 1981 byla nahražena nevyhovující skříňová rozvodna 22 kV novou umístěnou v samostatné budově a dále byla posílena transformace 110/22 kV na jednotkový výkon 63 MVA. Rozvodna 110 kV je klasického venkovního provedení se dvěma systémy přípojnic.

Pro rychlý rozvoj průmyslové oblasti Hostivaře byla uvedena do provozu transformovna 110/22 kV Měcholupy. Transformovna byla zprovozněna ve dvou etapách v roce 1968 při výstavbě plynárny. Slouží k napájení plynárny, průmyslových závodů a občanské výstavby v oblastí Hostivaře. Rozvodna 110 kV je venkovního provedení v zapojení do H; s vypínači u traf a ve spojce na zkratový výkon 4000 MVA.

Pro zlepšení energetické bilance oblasti Dejvic a Břevnova v soustavě 6 kV musela být uvedena do provozu transformovna 22/6 kV Octárna s transformátory 2x10 MVA a rozsáhlou napájecí sítí 6 kV, a to i přesto, že se původně po roce 1980 uvažovalo s likvidací tohoto rozvodu po přeměně na 22 kV.

Vzhledem k nezbytnosti vyhovět stále vyšším požadavkům na distribuční soustavu bylo počátkem 70. let rozhodnuto provést přeměnu napětí z 3/0,1kV na 22/0,4kV na území celé zásobované oblasti. Bylo rozhodnuto provádět tuto přeměnu plošně, tj. ve větších územních celcích. Celková plocha historického jádra a centra ostatních čtvrtí o celkové zastavěné ploše 29,5 km² byla rozdělena na ucelené etapy podle charakteru území od 0,5 km² do 2,5 km².

Z analýz provedených v této době vyplynulo, že je nutno v rozmezí let 1970-1985 investovat do plošné přeměny napětí (nepočítaje v to místní opatření, odhadnuté na 100 mil Kčs) cca 1,2 miliardy Kčs tak, aby bylo dosaženo likvidace veškeré sítě 3 kV a na jejím území též sítě 120 V. Vzhledem k tomu, že požadavkem bylo dokončit tyto změny do poloviny 8O. let, bylo nutno v průměru ročně investovat 80 miliónů Kčs. V porovnání s počátečním tempem přeměny napětí, kdy roční investice činily cca 14 mil. Kčs je zřejmé, že předpokládané náklady vynaložené na plošnou přeměnu napětí by v Praze stouply minimálně na 5,5 násobek dřívějšího objemu ročních investic.

Po dokončení přeměny napětí oblasti Letné z 3/0,1 kV na 10/O,4 kV v roce 1967 bylo započato koncem roku 1970 s plošnou přeměnou napětí z 3/0,1 kV na 22/0,4 kV realizací části I. etapy Staré Město, což se samozřejmě odrazilo na objemu investičních prostředků vyčleněných na řešení slabých míst v ostatním rozvodu elektrické energie, která byla minimální a představovala pouze 20 % celkových prostředků.

I přes tyto určité úspěchy se rozvoj elektrizační soustavy Prahy v letech 1961-85 nedařilo zajišťovat v potřebných proporcích, jak by si to vyžadoval rozvoj města. Naopak elektrizační soustava stárla rychleji než byla obnovována, což způsobovalo potíže například při plošné přeměně napětí. Potíže vznikaly tím, že plány nebyly v plné míře realizovány hlavně z důvodů dodavatelských a finančních. Neustále docházelo k rozšiřování zastavěných ploch v Praze a v posledních letech i k rozšiřování hranic na řadu obcí do té doby příslušejících ke Středočeskému kraji. Toto územní rozšiřování, které bylo způsobeno novou průmyslovou, ale hlavně bytovou výstavbou, se odráželo v růstu počtu zařízení, které musel Rozvodný závod Praha obhospodařovat, provozovat a udržovat. Rostla nejen hustota zařízení na jednotlivé plochy, ale rozrůstala se i zásobovaná oblast; zvětšovaly se dopravní vzdálenosti.  

Dopravní problematika ve vnitřním městě donutila energetiku k ukládání kabelů do investičně náročných tunelů a kolektorů, tedy do tzv. ”druhého suterénu”. Vlivem prudkého nárůstu dopravního zatížení dochází k značným problémům při likvidaci poruch, a proto bylo nutno realizovat nová rozmístění údržbových a poruchových čet. To jsou ovšem problémy, které je možno řešit vždy jen ve spojitosti s investiční výstavbou, čímž se ”bludný kruh” uzavírá. Je zapotřebí opět investovat a získávat potřebné kapacity.

Uveďme dále pro úplnost některé skutečnosti stojící za zmínku, které napomohly alespoň částečně řešit prohlubující se nesoulad mezi potřebami hlavního města a možnostmi podniku v 70-80. letech:

• dokončení trasy C pražského metra, přeměna napětí v oblasti Prahy 1 a 2, jakož i modernizace centra města, to vše si vyžádalo urychlené zprovoznění nejmodernější transformovny 110/22 kV Praha střed v roce 1974. Rozvodna 110 kV má vnitřní provedení, je zapouzdřená, typu FLUOBLOC, jejím výrobcem je DELLE ALSTHOM z Francie.
• z hlediska nadřazené soustavy byl vybudován v roce 1975 v Řeporyjích pro hl. m. Prahu první napájecí bod 400 kV s transformátory 250 MVA a s rozvodnou 110 kV, která byla vybudována v předstihu v roce 1967. Okruh vedení 110 kV, sloužící pro napájení pražských rozvoden 110/22 kV má od roku 1976 přívody ze všech zdrojů nadřazené soustavy (elektrárna Mělník do rozvodny Sever II, vltavská kaskáda do rozvodny Jih, systém 220 kV do rozvodny Malešice). Ze soustavy 220 kV mělo být uvedeno do provozu do konce roku 1978 druhé trafo 200 MVA 220/110 kV v transformovně Malešice s vedením 220 kV z rozvodny Čechy Střed včetně .
• bylo vyzbrojeno příslušné pole 220 kV (podařilo se až v roce 1982). V dalším rozvoji nadřazené soustavy 400 kV bylo zajištěno zprovoznění vedení Čechy Střed-Řeporyje v  roce 1982 a osazení čtvrtého trafa v této rozvodně. K zabezpečení výkonů ze soustavy 110 kV do sítě 22 kV byly vybudovány rozvodny 110/22 kV Chodov, Holešovice, Jinonice a Pražačka s příslušnými přívody 110 a 22 kV.
• v roce 1979 byla zprovozněna transformovna 110/22 kV Chodov v souvislosti s občanskou výstavbou Jižního města a trasy metra C. Rozvodna 110 kV je venkovního klasického provedení se třemi systémy přípojnic na zkratový výkon 5000 MVA.
• v roce 1980 byla zprovozněna transformovna 110/22 kV Holešovice. Stavba rozvodny byla vyvolána potřebou nahradit stavbu nevyhovující Rozvodny Sever I, dále uvedením nové trasy metra do provozu a v neposlední řadě i stavbou nádraží Praha -Holešovice.
• rozvodna Jinonice byla uvedena do provozu až v roce 1985. Byla postavena pro zajištění dodávky elektrické energie pro občanskou vybavenost Jihozápadního města a průmyslových závodů v oblasti Jinonic.
• transformovna Pražačka byla požadována pro krytí potřebných výkonů centrální oblasti města, nové trasy metra B a zvýšeného odběru elektrické energie průmyslové oblasti Libně a Žižkova nejpozději v roce 1980. Výstavba transformovny Pražačka 110/22 kV byla zahájena v roce 1981, do provozu byla dána v roce 1985.
• dalším opatřením, které vedlo k lepšímu využití denního diagramu zatížení a tím i k rovnoměrnějšímu zatěžování rozvodné soustavy, bylo zprovoznění HDO Malešice v roce 1982 a HDO Řeporyje v roce 1986.

Obtížně se dařilo plnit také úkoly v sociální a personální oblasti, zejména v oblasti provozu, údržby, stavebněmontážní činnosti a v materiálně-technickém zabezpečení. I když STE k. p. v rámci svých možností preferoval potřeby Rozvodného závodu Praha, přece jenom nemohl zcela zanedbat zájmy hospodářsky důležitého středočeského kraje. Z toho důvodu vzniká k 1. 1. 1982 rozdělením Středočeských energetických závodů k. p. nový koncernový podnik Pražské energetické závody. Pracovníci dřívějšího rozvodného závodu Praha jsou převedeni do tohoto nově vzniklého subjektu. Tento krajský energetický podnik zůstává jako jediný v republice s jednostupňovým řízením.

Podnik se přemisťuje z původního sídla závodu, v Praze 2 na Füngerově nám. č. 5, do nové administrativní budovy v Praze 10, Na hroudě 19. Ostatní pracovní prostory a sociální zařízení zejména pro pracující poruchových a údržbových čet zůstávají bez podstatných změn.