Trafostanice se změnila na palác Edison

Jeruzalémská ulice v blízkosti Jindřišské věže je známá především díky Jubilejní synagoze
s pestrobarevnou fasádou, ale pozornost si zaslouží i další architektonický skvost - palác Edison. Ten se původně jmenoval jen Edison a nebyl palácem, ale transformační stanicí. V letech 1929 až 1930 ji podle návrhu architekta F. A. Libry postavily Elektrické podniky, rozhodnutí o stavbě však padlo o pár let dřív.

Hlavní kostru budovy tvořil čtyřpodlažní kubus, ke kterému se přimyká nárožní jednopatrová hmota.
Ta má zhruba čtvercový půdorys a předsazený trakt. V přízemí, prvním a druhém patře byl velkorozponový prostor, rozdělený na dvě části se středními chodbami, ze kterých byly přístupy do jednotlivých kobek s olejovými trafy. Ve třetím patře našel své umístění velín. Všechna patra propojil výtah. Boční předsazená fasáda je členěná pásovými okny, šlo v té době o jednu z prvních realizací tohoto typu. V přízemí jsou čtyři kovová vrata a portál s masivní markýzou.

I když v té době vznikaly v metropoli unifikované trafostanice, především v centru Prahy lze nalézt několik výjimek a Edison je tou nejjasnější. Svému původnímu účelu sloužil objekt až do devadesátých let minulého století. "Zařízení jsou dnes mnohem modernější a menší, takže tak velká stanice už nebyla potřeba. Navíc se držíme trendu tato zařízení přemisťovat z center na kraje měst," řekl mluvčí Pražské energetiky Petr Holubec.

Dlouho se vedly diskuse o dalším využití, uvažovalo se například o muzeu. Chátrající budovu v letech 2005 až 2007 zrekonstruoval její nový vlastník, finanční skupina WPB Group, která sem přemístila své sídlo. Při obnově se podařilo zachovat původní architektonický výraz objektu jako technické stavby
s využitím industriálních prvků. Zachovaly se fasády, kovové dveře z chodby do místností, kovová vrata
v průčelí domu, čirá skla v oknech včetně kliček a mechanismů otevírání oken, schodiště včetně zábradlí. Z důvodů zvýšení bezpečnosti bylo nově použito takzvané teraso, vyklepávaný kámen, který se používá pro docílení protiskluzovosti na podlahách a schodišti.

Původní vybavení již chybí, ale jinak se objekt i po osmdesáti letech zachoval téměř beze změn. Jde tak o unikátně dochovanou technickou památku, zachovalou ve své úpravami nepoznamenané funkcionalistické podobě. "Jedná se o velmi zdařilou proměnu hodnotné funkcionalistické budovy, ve které se podařilo citlivě změnit původní funkci bývalé transformovny dopravního podniku na kancelářskou budovu," uvedl Filip Dvořák, radní pro územní rozvoj Prahy 1. Jde o jediný objekt tohoto druhu na území Pražské památkové rezervace.

Mezi lety 1920 až 1940 vzniklo v Praze čtrnáct velkých transformačních a měnících stanic, ale také řada menších. Na typizaci těchto rozvoden elektřiny byly dokonce vypsány architektonické soutěže. Výstavbě stanic se věnovali význační architekti, jako například J. Kříž, J. Mlíka, E. Hnilička a další. Architekti dostali za úkol, aby trafostanice navrhovali čistě účelově, bez "kudrlinek".

Přesto ale v této době vzniklo několik architektonicky kvalitních objektů. Patří mezi ně například funkcionalistická stavba transformační stanice v Praze 3 v Nitranské ulici, která byla postavena podle návrhu architekta Ludvíka Kysely v roce 1923. V pozdějších letech k ní ještě byla přistavena administrativní část, na fasádě našla místo busta Františka Křižíka. V roce 1929 vznikla na místě bývalých kasáren Na Brusce na Klárově další architektonicky zajímavá trafostanice podle projektu Václava Kvasničky. Jednou z nejvýraznějších je ovšem transformační stanice na rohu Jeruzalémské ulice, v současnosti známá pod názvem palác Edison.