Cyklista Jiří Bouška - rozhovor

Mnozí z vás jistě zaznamenali zprávu o tom, že cyklista Jiří Bouška získal na paralympiádě v Londýně bronzovou medaili. Je to krásný úspěch, za kterým se ukrývá spousta odříkání, úsilí, dřiny na tréninku – a trochu snad i finanční pomoc Pražské energetiky. V polovině září přijel Jiří Bouška do PRE, kde mimo jiné poděkoval za vytvoření podmínek pro přípravu na olympiádu a nechal nás potěžkat medaili, která samozřejmě má pro něj váhu mnohem větší, než jen váhu kovu…

Svůj handicap překonávají lidé různým způsobem, mimo jiné třeba sportem. Jaké byly vaše sportovní začátky, kdo vás ke sportu přivedl?
Ke sportu mě přivedl především otec, který je sportovec tělem i duší. Závodil na kole, lyžoval, běhal, no a když mi bylo třináct, přihlásil mě do cyklistického oddílu v Hlinsku a tam to vše začalo.

Bylo od začátku jasné, že budete cyklista?
Myslím, že ne. Na našich společných vyjížďkách mi vždy říkal „cyklistický chlebíček je tvrdý“, a spíš mě odrazoval. Vyrůstal jsem na vesnici a kolo bylo prakticky mojí součástí, jezdil jsem na něm do školy, odpoledne s kamarády a postupně jsem si ho zamiloval.

Co vás ve sportu motivuje? Nemáte někdy třeba chuť všeho trénování nechat a pustit se do něčeho jiného?
Motivuje mě především to, že se pořád zlepšuji. Pracuji se svým tělem, jsem stále silnější a dokážu podávat stále lepší výkony. Každý závod je zcela jiný a připraví mi vždy různé nástrahy, v tom je ta krása! Jistě, že mám občas chuť všeho nechat a dělat něco jiného. Jsou okamžiky, kdy jsem vyčerpaný, nedaří se na závodech podle mých představ, prostě to není ono. Myslím, že je to přirozené, v těchto okamžicích mě vždy podrží manželka a kamarádi.

Dlouho jste sportoval a přitom pracoval. Nyní jste profesionální závodník. Lišila se vaše olympijská příprava od přípravy na jiné závody?
Jistě, na paralympiádu jsem se připravoval v podstatě tři roky. Nejprve jsem našel sparing partnera a trenéra Dana Tremla. Poté jsme si sestavili koncepci a tu jsme postupně začali plnit. V průběhu tohoto cyklu jsme vyzkoušeli mnoho nových věcí, které mě posunovali dopředu, a prakticky na každém velkém závodě, jako bylo mistrovství světa nebo světový pohár, jsme si testovali, zda mě zvolené metody posouvají kupředu.

Potýkal jste se při přípravě s nějakými problémy, nebo šlo všechno naprosto hladce?
Problémů bylo mnoho, ale raději vzpomínám na to pěkné.

Říkal jste, že Londýn otevřel novou dimenzi paralympionismu. Co jste tím konkrétně myslel?
Myslel jsem jednak obrovský skok ve výkonnosti sportovců, ale především diváckou kulisu. Přišly davy lidí, které si náš sport užívaly. A ti lidé byli naprosto neuvěřitelní. Byla to první paralympiáda, která byla komerčně využita.

Výkonost ve všech sportech stoupá. Sledujete stejný trend i v cyklistice? Narostla i vám konkurence?
Řekl bych, že cyklistika je jedno ze sportovních odvětví, kde je tento trend nejpatrnější. Došlo k masivnímu slučování kategorií, a tím i k nárůstu konkurence. To samozřejmě nutí každého závodníka k podstatnému zlepšení, aby uspěl. Dnes se již závodí opravdu na hranici možností.

Jak jste prožíval londýnské olympijské hry - můžete srovnávat s Pekingem, vnímal jste nějaké rozdíly?
Ty londýnské byly menší ve smyslu rozlehlosti a stavebních úprav. O to víc byly vřelejší diváckou kulisou a celkovou atmosférou.

V jakých cyklistických disciplínách jste vlastně závodil? A jak jste prožíval svůj velký sportovní úspěch?
Absolvoval jsem celkem pět startů. Tři starty jsem absolvoval na cyklistickém velodromu. Jednalo se o kilometr s pevným startem, kde bych byl druhý, kdyby nedošlo k již zmiňovanému slučování kategorií. Dále stíhací závod na čtyři kilometry, kde jsem dojel v osobním maximu na šestém místě, a Team-sprint ČR. Můj program pokračoval na silnici, kde mě čekala moje favorizovaná časovka. Povedlo se mi na ni výborně koncentrovat a podat skvělý výkon. Třetí místo pro mě byla velká odměna. Tři roky práce se vám promítnou do jednoho okamžiku, je to skvělý pocit. Poslední start jsem absolvoval následující den. Bohužel jsem měl kolizi a následně pád, což mě vyřadilo z bojů o dobré umístění.

Jaké bylo vaše přijetí a ohlasy po návratu, oslavy…
Naprosto úžasné. Úspěch měl velký ohlas v širokém spektru veřejnosti, nejen v okruhu přátel. Musím uznat, že jsem byl až zaskočen, samozřejmě v pozitivním smyslu. Oslavoval jsem společně s Danem Tremlem, který se týden před mým úspěchem stal mistrem světa profesionálních hasičů. Kamarádi pro nás připravili velkou oslavnou akci.

Příští olympiáda bude v Rio de Janeiru. Čtyři roky jsou dlouhá doba. Věnujete je opět tréninku a dřině?
Probral jsem to s manželkou a celým realizačním týmem. Chuť závodit mám, nyní mám vybudované skvělé zázemí, chtěl bych to vše nyní zúročit. Vše je samozřejmě hodně závislé na tom, zda se nám povede zajistit dostatek financí na přípravu.

V první řadě vám ještě jednou gratuluji k olympijské medaili a přeji vám pohodu v životě, pevné zdraví, hodně sil a odhodlání do dalšího sportování a hodně příležitostí k radosti z vítězství!