Energie s lidskou (dětskou) tváří - mladí hokejisté

Léto je v plném proudu, prázdniny vrcholí, očekávali byste proto možná oddechové pojednání o čemkoli, jen ne o hokeji. Ale právě léto je pro mladé hokejisty období, kdy v letní hokejové škole dobrovolně pilně trénují a zdokonalují se v individuálních herních dovednostech. V letošním dvanáctém ročníku se "výuky" pod dohledem trenéra Vladimíra Růžičky a jeho asistentů zúčastnilo ve dvou týdenních cyklech celkem 200 mladých hráčů. A je nad slunce jasné, že takový vzor a idol, kterým "Růža" bezpochyby pro malé hokejisty je, představuje hodně silný motiv k tréninku, navzdory ročnímu období.

Pane Růžičko, zajímá mě, jaký je o hokejovou školu zájem? Nechtějí si děti o prázdninách spíš jen tak užívat?

Musím říct, že si na nedostatek zájmu nestěžuji. Letos máme dvanáctý ročník a pokaždé plně naplníme oba týdenní turnusy, to znamená přibližně stovku dětí na jeden běh. Nejvíc zájemců bylo asi před dvěma třemi lety, kdy jsme měli asi 230 dětí. Máme i značnou návratnost kluků, tedy kdo přijel jednou, většinou se příští rok vrátí. Naše škola je pouze pro děti do asi 15 let, zaměřujeme se na rozdíl od jiných podobných škol na děti školního věku. Většina zájemců je našich, tedy Čechů, nejen z Prahy, ale z celé republiky, občas se přihlásí někdo ze Slovenska. Letos máme i jednoho Američana a jednoho Rusa. A jako zajímavost vám řeknu, že letos se nám přihlásilo i 11 dívek!

Jak vlastně výuka v hokejové škole probíhá? Na co je zaměřena?

Výuka je rozdělena na několik částí. Děti jsou rozděleny do čtyř skupin podle věku. Dvakrát denně po hodině je to příprava na ledě, která je zaměřena na zdokonalení práce s hokejkou a pukem, na techniku bruslení, na rychlost, střelbu na branku - vše pod vedením zkušených trenérů a vedoucích. Brankáři mají vlastního trenéra. Já sám jsem na ledě s každou skupinkou. Dřív jsem s nimi byl na bruslích celou hodinu, dnes už tak 20 minut, ale sleduji je celou dobu. Další částí výuky je příprava na suchu, opět dvakrát denně po hodině. To se děti věnují fotbalu, basketu, strečinku a podobně. Malí kluci se tady většinou za ten týden výrazně zlepší, protože málokdy se během jediného týdne dostanou na jedenáct hodin na led. Jako perličku ještě řeknu, že jednou nám sem rodiče přivezli kluka, který vůbec neuměl bruslit. Věnovali jsme se mu individuálně a po týdnu i sami rodiče nestačili koukat, jak ten jejich mladej na bruslích válí!

Probíhá například i nějaká psychologická příprava dětí? Celodenní trénink se mi zdá hodně náročný. Mají děti v programu také nějakou regeneraci a odpočinek?

Odpočinek a relaxace v programu jsou, ale nějaká přímo psychologická příprava součástí výuky není. Je to sice všechno náročné, ale děti to zvládají velice dobře. Navíc středa je odpočinkový den. Děti plavou, jdou do kina, odpoledne se dělá oheň, pečou se buřty… Také se všichni fotíme, letos dokonce s pohárem mistrů světa 2010. V pátek vždy vyhodnocujeme jednotlivé hráče, všichni dostanou certifikát a nějaký dárek. V sobotu pak družstva hrají skutečné zápasy, no a odpoledne si pro děti přijíždějí rodiče.

Je součástí školy například setkání dětí se staršími a již úspěšnými hokejisty?

O to se každý rok samozřejmě snažíme, protože je nám jasné, že to bude pro kluky zajímavé. Snažíme se zajistit, aby si s hokejisty mohli jak zahrát, tak neformálně popovídat. V minulosti se tak mohli setkat například s Tomášem Vokounem, Martinem Ručínským nebo Romanem Hamrlíkem, kteří s kluky strávili určitou dobu, odpovídali jim na jejich otázky a pak jim třeba podepsali dresy, což byla pro všechny cenná trofej.

Objevil se v letní škole během minulých ročníků nějaký výrazný talent?

V každém ročníku se nám objevilo několik talentovaných hráčů, ale naším hlavním cílem není hledat talenty, ale spíš předávat dětem zkušenosti a co nejvíc je toho za týden naučit. Všichni hráči se opravdu hodně snaží, protože chtějí hrát hokej a chtějí být dobří. Dělají to, co je baví, a to je nejdůležitější. Na tomto místě bych se zmínil o jedné věci, která mě trápí, a to je skutečnost, že se u nás do mládežnického sportu dává málo peněz. Jinde, například v Dánsku, Švýcarsku a samozřejmě v Rusku, se do sportu sype peněz neporovnatelně víc, hodně se tam na mladý sport zaměřují, a my pak nechápeme, že nás porážejí týmy zemí, od kterých bychom to nečekali. Fanoušky pak samozřejmě taková porážka bolí, ale tomu je třeba předcházet, je třeba pro úspěch něco dělat už od útlého věku. Nehledě na to, že sportující kluk nebo holka je víc chráněn před škodlivými vlivy, drogami nebo vandalismem.

Poslední otázka – kolik lidí se na zdárném chodu hokejové školy podílí?

Celý tým tvoří čtyři hlavní trenéři a já, deset asistentů, osm vedoucích jednotlivých družstev, včetně mé dcery a syna, a dnes i jeden zdravotník, tedy asi 25 lidí. Je to pro všechny docela záběr, protože družstva dětí se střídají, ale tým trenérů a asistentů je stále stejný. Rozhodující pro nás ale je, aby byly spokojené především děti.

Moc vám děkuji za rozhovor a přeji vám nejen hodně úspěchů v trenérské práci, ale i radost právě z malých a nadšených hokejistů.