Motto: Láska k bližnímu, přátelství a bratrský soucit je trpícímu často potřebnější než všechny léky.

F. M. Dostojevskij

Máme za sebou prosinec, období na jedné straně pracovně hektické, na straně druhé plné netrpělivého očekávání konce roku a s ním spojených radovánek. Pro někoho nejkrásnější období roku, pro jiného nekonečný stres. S počátkem nového roku nastal ten pravý čas zmínit se o tom, že život bohužel nepřináší vždy jen spěch či veselí; často přináší i nemoci, včetně těch nejzávažnějších a mnohdy bohužel už i neléčitelných. V tomto období pak určitě uvítáme pomoc nejbližších, případně někoho, kdo má s posledními fázemi života člověka zkušenosti. A tím „někým“ se v posledních letech stále častěji stávají hospice. Jednomu z nich, Hospici knížete Václava, poskytla na činnost finanční dar Pražská energetika. Řediteli hospice, který se shodou okolností jmenuje Kníže (Lubomír), jsem položila pár otázek, týkajících se právě hospicové péče.

Pane řediteli, co je to hospicová péče, komu je učena a co je jejím cílem?
Hned na začátku musím uvést, že na všechny položené otázky odpovídám výhradně ve vztahu k naší zemi, protože jinde ve světě by se případně odpovědi mohly lišit. Hospicová péče je určena umírajícím a nevyléčitelně nemocným, kde jsou možnosti léčby vyčerpány. Tento stav je (může být) označován „terminálním stavem“. Hospicová péče se nezaměřuje pouze na zdravotní stránku pacienta, ale i na oblast psychosociální, případně i duchovní, a garantuje mu, že nebude trpět žádnou nesnesitelnou bolestí, nezůstane v posledních chvílích osamocen a bude v maximální možné míře zachována jeho lidská důstojnost. Hospicová péče se netýká jen samotného pacienta, ale i jeho nejbližších, kterým rovněž poskytuje podporu v péči o něho. Základním cílem hospicové péče je ulevit pacientovi od všech bolestí a vytvořit mu prostředí a podmínky pro co nejkvalitnější prožití poslední životní etapy, včetně prostoru pro rozloučení se svými nejbližšími tak, aby pacient odcházel ze života smířený, vyrovnaný a důstojně.

Jakou může mít hospicová péče podobu či formu?
U nás (v naší zemi) se prosazují dvě základní formy hospicové péče, a to lůžková a domácí hospicová péče. Lůžková forma je určena zejména pro pacienty, kde jejich nejbližší o ně nemohou v domácím prostředí nepřetržitě pečovat. Tato forma má v naší zemi poměrně dobré zastoupení v pokrytí potřeb a lze konstatovat, že má i vysokou kvalitu poskytované péče. Domácí hospicová péče je určena těm pacientům, kteří chtějí prožít svoji poslední životní etapu doma ve svém přirozeném prostředí. Sociologické průzkumy říkají, že toto přání má cca 80 procent populace, ale v naší zemi se toto přání splní pouze 20 procentům z nich. Z toho vyplývá, že tato potřeba (přání) není naplňována a disproporce je dramatická. Důvodů je celá řada, významné jsou asi tři či čtyři. Jejich i jen prostá analýza by ale značně přesahovala rozsah této otázky.

Komu a kde poskytuje péči konkrétně Hospic knížete Václava?
Naše společnost si při svém založení stanovila jako jeden ze strategických záměrů poskytovat do pěti let od založení domácí hospicovou péči na celém teritoriu západní části Středočeského kraje. Doposud jsme ji poskytovali v šesti okresech v této oblasti, konkrétně v okresech Kladno, Rakovník, Mělník, Praha-západ, Praha-východ a Beroun, mimo ní ve dvou dalších krajích včetně Prahy. V současné době chceme péči rozšířit i na okres Mladá Boleslav. Poskytování péče na tak velkém teritoriu je ekonomicky a organizačně velmi náročné a je unikátní záležitostí u nás. Naši pacienti jsou převážně onkologicky nevyléčitelní a průměrná délka poskytované péče je 24 dní. V tomto naopak zcela zapadáme do statistik hospicové péče v ČR (90 až 95 % pacientů jsou onkologicky nemocní; průměrná délka péče jsou tři až čtyři týdny).

Jaké podmínky je třeba splnit pro poskytování domácí hospicové péče? Hradí si pacient tuto službu?
Pro přijetí do péče, kterou poskytuje naše společnost, je potřebné splnit několik podmínek, z nichž tři jsou podstatné a nepřekročitelné: pacient je v terminálním stavu, léčba je tedy ukončena; o pacienta bude rodina nepřetržitě pečovat 24 hodin denně; pacient i rodina jsou plně informováni o jeho zdravotním stavu. Naše společnost působí jako ryze charitativní. Veškerou naši pomoc proto poskytujeme zcela zdarma. Je to mimo jiné odrazem našeho náhledu, že umírající člověk ani jeho nejbližší by neměli mít starosti a myšlenky na to, „zda si to mohou dovolit“.

A podmínky pro přijetí do lůžkové hospicové péče jsou jaké?
Lůžkovou hospicovou péči zatím neposkytujeme, ač je to do budoucna naším strategickým záměrem a již jsme k němu učinili několik kroků. Získali jsme darem poměrně rozsáhlý areál bývalého kláštera ve Veltrusech; nyní probíhá již studie stavby. Vznikne zde zařízení pro celkem čtyři skupiny nevyléčitelně nemocných, konkrétně pro klasické hospicové pacienty v terminálním stavu, pacienty s roztroušenou sklerózou, pacienty s Alzheimerovou demencí a pacienty dlouhodobě a trvale upoutané pouze na lůžko. Podmínky pro přijetí si samozřejmě může stanovovat každý lůžkový hospic zcela individuálně. Naše společnost bude mít ve svém zařízení pro klasické hospicové pacienty pouze jedinou podmínku, a to, že léčba pacienta je ukončena a pacient se nachází v terminálním stavu.

Co je to odlehčovací služba? Ta je určena spíše pečujícím rodinným příslušníkům než konkrétnímu nemocnému?
Ano, odlehčovací služba je primárně určena pečujícímu o pacienta a má vytvořit prostor pro jeho odpočinek (odlehčení). Služba zahrnuje řadu činností, které se dají rozdělit do dvou základních směrů. Naše společnost se v těchto směrech orientuje především na péči o hygienu pacienta (pečující nezvládá nebo sám nezvládá) a na roli společníka pro pacienta (pečující si potřebuje odpočinout, například zajít si na výstavu a přijít na jiné myšlenky, nebo si potřebuje zařídit nezbytné záležitosti jako např. návštěvu lékaře, apod.).

Poskytujete například i nějaké poradenské služby, nebo něco jako „první pomoc“ pro rodiny, případně zapůjčování speciálních pomůcek?
Naše společnost má mimo jiné registrovanou sociální službu „Odborné sociální poradenství“, v jehož rámci poskytujeme poradenství zejména v oblasti, v níž působíme, tedy v péči o umírající a nevyléčitelně nemocné. Dle našich konkrétních zkušeností může být poradenství směřované i do jiných oblastí. Součástí naší pomoci je samozřejmě i poskytování kompenzačních pomůcek, typicky polohovacích lůžek, koncentrátoru kyslíku atd.

Jak zajišťujete tuto nelehkou a citově asi i značně náročnou práci – myslím tím například, jaké jsou požadavky na pracovníky, podmínky pro odreagování zaměstnanců…
Práce v v hospici je skutečně náročná a nemůže ji vykonávat každý. Je to také na druhou stranu práce jistým způsobem prestižní. Nejdůležitějším kvalifikačním předpokladem je srdíčko. Pokud ho pracovník má, přebíjí tím vše ostatní; pokud ho nemá, do hospice se nehodí. Kvalitních pracovníků se obecně v této zemi nedostává, v hospicové péči to platí zejména. Pro duševní hygienu zaměstnance je velmi důležité jeho rodinné zázemí.

Zaměstnáváte také dobrovolníky?
Dobrovolníky nezaměstnáváme, respektive s dobrovolníky nepracujeme. Pokud se nám dobrovolník přihlásí, domlouváme s ním nějakou formu pracovně právního vztahu. Tím přestává být dobrovolníkem, stává se zaměstnancem. Tento fakt nám dává větší jistotu, že bude jeho činnost mít určitou kvalitu.

A poslední otázka – není práce v hospici ponurá a pochmurná, smutná a neradostná?
Není tomu tak. Práce v hospici, ač je náročná, je to práce jako každá jiná, to znamená mimo jiné, že může být dobře nebo také špatně vykonaná. A pokud je dobře vykonaná, tj. pacientovi se odchází z tohoto světa s naší pomocí dobře, je vyrovnaný, smířený, bylo dosaženo našeho poslání, a z takové práce musí být proto i nějaké uspokojení. Nemusí být tedy nutně tato práce smutná. Stejně tak se snažíme vést rodinu a pacienta k tomu, aby v čase, který mu zbývá, ho se svými nejbližšími trávil ve vzpomínkách na vše hezké, co společně prožili…  

Padla na mě nějaká tesklivá a rozjímavá nálada, ale i ta k životu patří… Moc vám děkuji za rozhovor a přeji všem, kteří vaši pomoc budou kdy potřebovat, aby se vám klášter s lůžkovým hospicem podařilo otevřít co nejdříve.