Dalším z řady projektů, které podporujeme, je projekt z oblasti vzdělávání. Říká se, že děti do sebe (zvláště v útlém věku) vědomosti nasávají jako houba. Tohoto motta se drží i základní škola Lupáčova, která v září roku 2009 zahájila tříletý projekt s názvem Pokrok („První kroky k trvale udržitelnému rozvoji“). ZŠ Lupáčova neboli „Lupáčovka“ je interaktivní škola - tj. škola využívající moderní metodu výuky, v rámci níž se žáci sami zapojují, spoluutvářejí ji. Znakem interaktivní výuky je názornost a systematičnost, součástí předmětů jsou audio i video nahrávky s materiály a webové odkazy s rozšiřujícími informacemi o probírané látce. Zábavnější forma výuky má žáky motivovat, nově nabyté znalosti by si měli dávat do souvislostí - tj. doplňovat, kombinovat a propojovat s již získanými.

Projekt Pokrok je koncipován pro žáky 1. stupně s cílem ovlivnit a utvořit jejich postoje v oblastech informačních, finančních a ekologických znalostí. Škola nakoupila za tímto účelem jednu interaktivní tabuli a několik interaktivních dotykových obrazovek. Součástí projektu bylo vytvoření výukových objektů se vztahem k energetice pro nejmladší žáky. Věřím, že nejen pro mě je průběh výuky na téma energetika u tak malých dětí dost těžko představitelný a má-li je učení ještě i bavit, ani moje fantazie nestačí. Proto jsem ráda využila nabídky zúčastnit se dopoledního vyučování druhých ročníků na Lupáčovce.

Pamětliva důležitosti včasného příchodu do školy (konečně po těch letech přicházím do nějaké školy včas) jsem před osmou hodinou na půdě Lupáčovky. Po přijetí panem ředitelem Milanem Hausherem se mě ujímá moc milá paní učitelka, s jejíž třídou budu trávit první hodinu. Abych zapadla, dostávám standardní místo v lavici (naštěstí v té poslední), kam se díky své výšce v podstatě bez problémů vejdu. Žáci mají k dispozici interaktivní tabuli a zabývají se v několika úlohách poznáváním domácích spotřebičů, přiřazováním jejich správných názvů a rozlišováním, zda (ne)funguje spotřebič na elektřinu. Úloha, do které se - i když jen jako pozorovatel - zapojuji, je poznávání spotřebičů podle zvuku. Dle mého dojmu děti výuka zajímá, zapojují se do ní, rádi pracují s tabulí a působí na mě jako dobře pracující skupina. Paní učitelka jim vše vysvětluje, dává doplňující otázky a mně připadá, že těch 45 minut jsem ani nebyla na hodině ve škole, ale v kroužku, který zábavnou formou učí děti poznávat a vnímat věci kolem sebe. Takové učení by mě bavilo taky.

Druhou hodinu trávím v další třídě, kde se ve výuce používají již zmíněné obrazovky. Žáci ve třídě sedí u pěti stolečků s maketami různých částí domu a mají za úkol vybrat a správně zařadit nakreslené elektrické spotřebiče do příslušných místností. Dále o vybraném spotřebiči vyplňují dotazník týkající se účelnosti, ale i ochrany a správného postupu při zacházení s ním. Postupně se všechny skupinky střídají u obrazovek, na kterých plní sérii úloh s energetickou tématikou (rodina odešla z domu nechala zapnuté spotřebiče - jaké důsledky to bude mít, vyznačit spotřebiče, které mají být vypnuty, ale nejsou). Hodina ve třídě probíhá individuálně, každý má svou práci, atmosféra je živější než v první třídě a mladá paní učitelka má plné ruce (a pusu) práce, aby zodpověděla všechny dotazy žáků a zároveň udržela kázeň, což se jí díky vynaložené energii daří. V závěru hodiny děti postupně obcházejí všech pět stolů s maketami, popisují, co se v té které místnosti nachází za spotřebiče a proč a dále o nich s paní učitelkou diskutují.

Na půl jedenáctou jsem pozvaná do poslední třídy. Paní učitelka s dětmi si připravili za doprovodu kytary dramatizaci známé Svěrákovy písně Elektrický valčík (… byl to ten slavný den, kdy k nám byl zaveden elektrický proud…), které se jim opravdu moc povedlo! Následují vydařené scénky běžných rodinných situací v souvislosti s neekologickým, nešetrným chováním (především plýtvání energiemi) - děti popisují, co je špatně a jaký by měl být správný postup. Zvláště mě pobavila scénka, kdy žena žehlí a muž sedí u stolu s nohama nahoře, čte si a pije (z papíru vystřižené) pivo - kam na to ty děti chodí... Není nad realitu mnohých dnešních domácností, že dámy (a pánové)? Paní učitelka má plné ruce práce s uklidněním dětí, které překypují energií po předvedených výkonech a sedět v lavicích se jim pochopitelně v klidu sedět nechce. Hodina pokračuje pouze prací s pracovními listy (opět témata související s energetikou, podobné úlohy jako v předchozích hodinách), protože tato třída není vybavena interaktivními objekty jako ty předchozí. Obdivuji přístup paní učitelky, která má evidentně ve třídě několik osobností, na jejichž zvládnutí musí vynaložit více síly, přesto zvládá odpovídat na spoustu otázek souvisejících s úlohami a s dětmi vést dialog.

Moje návštěva je krátce před dvanáctou u konce. Při rozloučení jsou přítomny paní učitelky a pan ředitel. Dozvídám se od něj, že největší zásluhy a díky patří kromě PRE právě těmto třem ženám, jejichž zásluhou je veškerá praktická stránka Pokroku, do nějž vložily svou energii, nasazení, nadšení a nemalou dávku umění. Sice jsem byla přítomna jen pár hodin, ale dávám panu řediteli za pravdu. Poprvé v životě nerada (asi to bude tím, že už konečně nejsem školou povinná) opouštím školské zařízení. I přes mé krátké působení zde je loučení s každou paní učitelkou velmi srdečné.

Jak je asi patrno, projekt mě nadchl a ohromil. Na způsobu výuky a přístupu vyučujícího mě velmi zaujal prostor daný žákům a jejich projevu názorů na danou problematiku. Ač nejsou odpovědi dětí vždy správné (někdy řeknou to první, co je napadne), ani jednou je paní učitelka nepokárá, nesnižuje hodnotu jejich odpovědi, ale vede dialog a vysvětlení dokládá praktickými příklady ze života. Prostor projevit se dostává každý. Učit takhle malé děti o praktických věcech, konkrétně o energetice, zábavnou formou, to je dle mého názoru umění a velký (Po)krok vpřed. V budoucím školním roce bude projekt Pokrok rozšířen o další třídy.

Na svůj školní zážitek vzpomínám s úsměvem dodnes a myslím, že ještě dlouho budu. Z podpory projektu naší společností mám opravdu radost a dobrý pocit, vidím v tom smysl. Snad i já jsem vás přesvědčila o tom, že znalosti o energetice lze získat poučnou, zároveň však zábavnou cestou, stejně jako to mně ukázali žáci a učitelé z žižkovské základní školy. Naši budoucnost vkládáme do dětí - myslím, že díky Pokroku a dětem z Lupáčovky se o ni tolik bát nemusíme.