I druhá návštěva v archivu Dopravních podniků měla stejný cíl – načerpat další informace týkající se minulosti našeho časopisu a skupiny PRE vůbec. Vzhledem k tomu, že archiv má dostupné materiály pouze do konce druhé světové války, a potom až od roku 1993, budou uveřejněné informace ve skromnější formě. Ale lze to pojmout i jako srovnání současnosti s meziválečným obdobím.

Úplně prvním předchůdcem, z chronologického hlediska, byl měsíčník Obzor. Stál tehdy 1,50 Kč a roku 1920 ho začala vydávat Organizace zaměstnanců Elektrických podniků (EP) při Jednotě zřízenců československých drah. „Směr časopisu jest odborně výchovný jak z přiloženého čísla jest viděti,“ psali tehdy jeho vydavatelé. V roce 1923 ovšem muselo být jeho vydávání z finančních důvodů zastaveno.

Poté následoval roku 1926 již zmiňovaný časopis ZEPOP. Nejdříve vycházel ve formátu A4, později A3, náklad byl vysoký – 30 tisíc výtisků. Svým charakterem ho lze přirovnat k dnešnímu časopisu pro zákazníky PREfórum. V roce 1941 se název změnil na ZEP.

V souvislosti se spojením Elektrických podniků, Plynárny a Vodárny hl. m. Prahy došlo roku 1943 k opětovnému přejmenování na Zprávy Městských podniků pražských (tentokrát již nejde o zkratku jako u ZEPOPu). O rok později vychází tento časopis naposledy.

V letech 1931 - 1940 vydávaly EP svůj v pořadí druhý – ale závodní elektrárenský první – časopis nesoucí název Elektrická služba, který byl určený pro vzdělávání zaměstnanců.

Také některá zaměstnanecká sdružení vydávala vlastní časopisy. Například nepolitické Odborové sdružení zaměstnanců EP vydávalo v letech 1921 - 1935 Odborové listy. Vycházely dvakrát měsíčně a mohli bychom je pokládat za předchůdce Elektrické služby.

Od roku 1929 vydávalo Sdružení úředníků EP měsíčník, pojmenovaný – nečekaně – Sdružení. Měl pravidelnou strukturu. Na hlavní straně bylo aktuální téma a dále se časopis dělil na jednotlivé na sebe navazující sekce – hospodářskou, sociální, právní, kulturní, pak následovaly články týkající se zdraví, sportu, turistiky atd. Nechyběl ani tolik potřebný pravopisný koutek a inzeráty, které zaujímaly minimálně dvě strany časopisu. Tehdejší úroveň inzerátů můžete posoudit na této straně.

V jednom čísle z roku 1934 je zajímavý krátký sloupek s názvem Elektrické výboje aneb Slovníček nepříjemné elektrické pravdy, ve kterém se vyskytlo pětadvacet vtipně vysvětlených pojmů. Pro představu pár ukázek:

• absurdnost = zaměstnanecké naděje v návrat platových poměrů roku 1923/26
• charakter = překážka v kariéře
• ideály = nemoc mladých
• politika = moderní název pro černou magii rozhodujících
• propagace = vyhozené peníze bez kontroly
• teorie = nesprávné mínění nadřízených
• školy = nevítané zařízení, prý jen k mrhání časem a penězi

V květnu 1945 začala odborová organizace zaměstnanců v dopravě a energetice Elektrických podniků hl. m. Prahy (tento název podniku ale ve skutečnosti už nebyl po válce obnoven) vydávat časopis novinového charakteru zvaný Elektrikář. Po znárodnění energetiky v tom samém roce a oddělení elektrárenské části podniku do Středočeských elektráren přešlo vydávání Elektrikáře na Dopravní podniky hlavního města Prahy.

Dále tedy máme až informace vztahující se ke „žhavé současnosti“ roku 1993. Tehdy začal státní podnik Pražské energetické závody vydávat první ročník dnešního časopisu Pražský energetik. O rok později vycházel již jako časopis akciové společnosti Pražská energetika. Během následujících let se tvář i formát časopisu měnily, až dospěly do dnešní podoby.

Tolik k historii Pražské energetiky z pohledu vývoje jejích tištěných periodik.