Předchůdci Pražského energetika 1. část

Nejen Pražská energetika jako společnost má dlouholetou tradici, ale dlouhou historií se mohou pyšnit i její tištěná periodika.

To nejstarší začalo vycházet již v roce 1931 a jmenovalo se ZEPOP (Zprávy Elektrických Podniků Obce Pražské). Zpočátku byl přílohou Věstníku hl. m. Prahy, ale později se stal samostatným periodikem vycházejícím šestkrát do roka. Zdarma ho dostávali všichni odběratelé elektrického proudu. Zajímavé bylo, že existovaly tzv. Světelné poradny, které byly v elektrárnách a měly za úkol informovat zákazníky (v podstatě dnešní Centrum energetického poradenství PRE).

A co bylo obvykle obsahem takového časopisu? Kromě aktuálních témat, novinek, různých informací, článků o správném a efektivním používání domácích elektrických spotřebičů (již tehdy!!!), se samozřejmě i v této době objevovaly reklamy. Týkaly se především světla – druhu žárovky a stylu osvětlení a již zmíněných domácích spotřebičů (vysavač, pračka, žehlička), velmi populární byly ventilátory. Také zákazníci měli svůj prostor k vyjádření – stejně jako dnes se zveřejňovaly dopisy i telefonní hovory.

Stejně jako dnes, tak i tehdy byli někteří lidé nespokojeni s cenou elektřiny. ZEPOP to vysvětloval nedostatkem smyslu pro kulturu světla a nepochopením důležitosti kvalitního osvětlení. Roku 1933 se elektřina zlevnila z 270 haléřů na 60 haléřů, cena odpovídala roku 1914!

Jsme národ vskutku vynalézavý – jeden z prvních článků o černém odběrateli elektřiny vyšel již v roce 1936. Tím byl pán, který si připojil vařič, žehličku a 8 velkých žárovek bez elektroměru. Jeho rozsudek zněl: „1 měsíc tuhého vězení nepodmíněně“. Ó, jak by se to dnes mnohdy hodilo! V tomto roce bylo potrestáno ještě 6 osob celkem 16 měsíci vězení (to by šlo i dnes, co říkáte) se ztrátou volebního práva do obcí a země (to by vadilo méně).

Důvodem k oslavě byl červenec 1933, kdy EP připojili k elektřině již 250 000 odběratelů. Dary byly
hodnotné – vysavač a krejčovská žehlička (výhercem byl krejčí).

V letech 1941 - 1945 došlo k přejmenování časopisu na ZEP (Zprávy Elektrických Podniků), který byl
dvojjazyčný – česko-německý. Zde se v roce 1943 psalo o poškozování elektroměrů – proudové cívky u elektroměrů byly poškozené nebo spálené a odběratel používal spotřebiče, které nepřihlásil.

I v této době samozřejmě docházelo k úrazům elektrickým proudem, naštěstí také končily „jen“ omráčením. Ke smrtelným nehodám docházelo většinou z důvodu nedodržení bezpečnostních předpisů a nedbalosti. Zde je pár příkladů: pokrývač opravoval střechu, dotkl se elektrického vedení, a omráčen pádem z výšky zemřel; elektromontér opravoval elektrické vedení, aniž by vypnul proud, zasažen proudem spadl, utrpěl nervový otřes a pohmoždění páteře. Smrtelnou se stala nehoda pro chlapce, který lezl, kam neměl, a souhrou náhod (uzemňovací drát spadl na vodivou část rozvaděče a hoch ho v tu chvíli uchopil) došlo k neštěstí.

V letech 1931 - 1940 vycházel také časopis určený zaměstnancům EP hl. m. Prahy pro jejich vzdělávání, s názvem Elektrická služba.

Kromě odborných článků se zabýval osobnostmi spjatými s elektřinou, elektrárenstvím ve světě, psal, jak předejít úrazům elektrickým proudem. Velký důraz se kladl na narozeniny, svatby, odchody do penze, úmrtí a významná výročí zaměstnanců a vedení. Nechyběly ani soutěže a grafické stránce se nedalo nic vytknout - spousta mapek, nákresů, grafů, fotografií,…

Poučná část časopisu, která by ani dnes nebyla vůbec marná, byl pravopisný koutek, kde měli zaměstnanci možnost dozvědět se mnoho nového. Existovala dokonce i linka, na kterou bylo možno v případě nejistoty zavolat a správnost si ověřit.

Docela bohatá historie, nemyslíte? No, upřímně – čekal někdo něco kratšího? Tak příště se podíváme do historie poněkud mladší…