Michail Ščigol

Narozen 26. srpna v roce 1945 v Čeljabinsku, v letech 1964 až 1970 absolvoval Vysokou školu architektury v Kyjevě, později ještě nástavbu urbanistiky Vysoké školy architektury v Moskvě, v roce 1974 byl přijat za člena Unie ukrajinských architektů. V Kyjevě působil a maloval až do roku 1990. Od roku 1967 do roku 1977 pracoval v ateliéru architekta a malíře Borise Lekara, který se z učitele stal jeho přítelem. Společné realizovali architektonické a sochařské projekty, procestovali spolu řadu míst v bývalém Sovětském svazu, kdy malovali v plenéru. Spolu navštěvovali také ateliéry předních nonkonformních umělců. V letech 1977 až 1990 pracoval v podniku Unie ukrajinských výtvarníků „Chudožprojekt“ a svoji činnost tam sám charakterizuje jako „architektonicko-designerskou konceptuální práci“. V roce 1990 poprvé navštívil Železnici v Čechách, aby se věnoval léčbě nemoci svého syna. V roce 1991 se tam usadil natrvalo a od té doby žije a tvoří v České republice. V roce 1993 byl přijat do Unie českých výtvarníků. Je rovněž členem Association of ART (UNESCO). V roce 1999 mu bylo uděleno české státní občanství. Realizoval velkou řadu výstav v České republice a také ve světě, např. v Chicagu, New Yorku (USA), Kyjevě a Oděse (Ukrajina), Schwarzenbergu (Německo), Bruselu (Belgie), v Rakousku, v Itálii a na Slovensku. Je držitelem ceny Oskar za lidskost (Česká republika, 1997) a Ceny Andyho Warhola (2007).

Od roku 1990 vytvořil celkem asi 400 obrazů, mezi nimi rozsáhlé cykly: Velká třešňová loupež (1990-1995), Noci v Železnici (1990-2006), Tristan a Isolda (1993), Ateliér (1995-1997), Skicák strýčka Tea (1997), Jsem Tančící dům (1997-2000), Biblické náměty (1997-2001), Povodňová zátiší (1998-2003), Se Šporkem a Braunem (1999-2003), A. V. E. Valdštejn (2003-2005), Jen krátká návštěva potěší… (2003-2005) a další.