Muzejní noc – splněný sen všech nespavců

Letošní jedenáctý ročník Pražské muzejní noci tentokrát proběhl bez jakýchkoli nepříznivých vnějších vlivů – nebyla povodeň, nepršelo, úmorná vedra předchozích dnů také skončila, měsíc byl čerstvě v úplňku, dokonce i na příslovečnou duhu na chvíli došlo. Za této ideální konstelace by byla velká škoda zůstávat doma! Už proto, že právě tuto noc své dveře návštěvníkům otevřela téměř čtyřicítka muzeí a kulturních institucí, včetně Technického a dokumentačního muzea pražské energetiky.

Každoročně se na muzejní noc náležitě připravujeme a těšíme, vylepšujeme „navigaci“ návštěvníků, aby cestou do muzea zbytečně nebloudili, zdokonalujeme orientační tabule přímo na místě, v každé z expozic máme nejméně jednoho odborníka, který je schopen zodpovídat případné zvídavé dotazy, a současně se také snažíme nabídnout návštěvníkům i něco navíc.

Letos se podle očekávání velkou atrakcí a příjemným bonusem stal náš „klikostroj“. Návštěvníci si vyzkoušeli, že vyrobit vlastní rukou energii potřebnou k pouhému rozsvícení jedné žárovky je opravdu dřina! Běžný průměrný výsledek minutového úsilí běžného průměrného „klikaře“ se pohyboval kolem 0,5 Wh, našel se však i borec, který během jedné minuty natočil neuvěřitelných 0,913 Wh! Magická hranice nuly před desetinnou čárkou tak stále čeká na svého pokořitele. Jako druhé zpestření jsme masochistické zájemce o nevšední zážitek a mírnou ukázku toho, co dokáže elektřina, napojili na soupravu známou z filmu Pelíšky jako „Vyděržaj, pianěr“, což také přineslo oživení a spoustu zábavy.
První návštěvník k nám zavítal již v půl sedmé, tedy s půlhodinovým předstihem, a bylo vidět, že se do muzea opravdu těšil a návštěvu si užil – expozicím se věnoval celé dvě hodiny! Při odchodu se s námi loučil jako starý známý a moc nám za zážitek děkoval. Odcházel totiž celý rozzářený a potěšený tím, že si vyzkoušel starý mincovní elektroměr, a po vhození mince se mu opravdu na chvíli rozsvítila připojená žárovka. Jiný návštěvník přicházel s mírným despektem prostudovat sbírku telefonních přístrojů, protože byl přesvědčen, že tak starý a úžasný skvost, který má doma, u nás rozhodně nemáme. Při odchodu férově přiznal, že se mýlil, a že je rád, co nového se na tomto poli dozvěděl. To jednoho potěší.
Na závěr trocha díkůvzdání. Dík patří tradičně nejen oběma pánům z noční ostrahy objektu, kteří se opět ujali zodpovědné úlohy sčítání návštěvníků (nasčítali jich celkem 400 + 1), přičemž první stovky se dopočítali krátce po první hodině po otevření. Poděkování dále patří kolegům z PREdistribuce a pobočky PVTS (tedy „vétéesky“), kteří fundovaným výkladem a svým plným nasazením přispěli ke spokojenosti návštěvníků – a že někteří z nich uměli klást opravdu nebezpečně zvídavé a záludné otázky!
Během letošní muzejní noci k nám zavítaly, jak už jsem uvedla, čtyři stovky návštěvníků. Není to sice rekordní počet, zažili jsme i početnější návštěvu, ale letos panovala během celé noci neuvěřitelně pozitivní nálada, návštěvníci se v jednotlivých expozicích zdržovali delší dobu, mnohem více se také o historii i současnost zajímali, ale co hlavně, odcházeli s úsměvem – někteří z nich dokonce přišli se zajímavými náměty na zlepšení pro příští ročník. Naši v pořadí již šestou účast v projektu pražských muzejních nocí můžeme proto hodnotit jako úspěšnou.

Statistika nuda je, ale přesto pár čísel:
Do letošního celorepublikového Festivalu muzejních nocí se zapojilo 421 institucí ve 137 městech. V tom hlavním otevřelo své dveře návštěvníkům 69 objektů z celkem 39 institucí. U těchto dveří bylo napočítáno 170 000 návštěvnických vstupů (z toho 401 našich). Na 11 speciálních autobusových linkách (ta, která dopravovala návštěvníky do muzea PRE, měla jako obvykle číslo 2) uskutečnil Dopravní podnik 597 spojů, autobusy najezdily 8900 kilometrů. 0 (nula) - tolik stálo vstupné (až na 1 korunovou výjimku).
To vše se událo v noci ze 14. na 15. června 2014. Příští muzejní noc bude mít pořadové číslo 12. Už se na ni těšíme!